Publikovaná čísla


<>

KÁMEN

INTRO 04 – 2017 – LISTOPAD

„Kterýkoli přírodní materiál, se kterým člověk od nepaměti pracoval, je vždy nejpůsobivější ve své přirozené formě tak, jak se vyskytuje v přírodě. Tak, jak je ještě ,živý‘ a součástí krajiny.“ To jsou slova Františka Skály, jehož úvodní text otvírá téma čtvrtého vydání časopisu INTRO, kterým je kámen.

Formát vydání 230 × 295 mm, rozsah 148 stran
Vytištěno na nenatíraný ofsetový papír
Jazyk vydání čeština


vyprodáno

EDITORIAL

Kámen je spolu s klackem a hlínou snad nejzákladnějším stavebním materiálem, kam až historie lidstva sahá. Přesto se aktuální kamenné číslo INTRA skládalo mnohem hůř než dřevěné, betonové nebo cihelné. Od kamene se prostě současná místní architektura do značné míry odklonila. Je kámen, tak jak ho vidíme v Soranu, Capadocii nebo Džajpuru ještě takto použitelný? Nebo jde o relikt minulosti dnes neopakovatelné, o muzeální expozice in natura?

Bohatství některých společností nastolilo dokonce otázku, nakolik je správné/nutné využívat jen lokální kámen nebo jestli není ideovým prohřeškem poslat si pro něj do Afriky nebo Asie. Jistě existuje i evropský předpis či směrnice, které určují, jak vzdálený kámen lze ještě považovat za místní. Myslím, že vzhledem k současnému příklonu k lokálním zdrojům by dnes Tugendhatovi pohořeli. Na toto téma polemizuje i Ondřej Císler s Vitruviuem, když popisuje svou cestu do Číny.

A právě Čína se stala jakousi červenou (rudou) nití v tomto vydání INTRA. V Číně, respektive Tibetu jsme našli dvě skvělé realizace. Velmi vstřícní a ochotní kolegové z autorských ateliérů bezvadně komunikovali, vedl jsem s nimi dva rozhovory (můžete si je přečíst), když tu náhle se na tři týdny odmlčeli. Následně pak v jeden den začaly jejich e-maily opět přicházet. Večer jsem se ve zpravodajství České televize dozvěděl, že onen den byl zahájen Sjezd Komunistické strany Číny. A že v předchozích týdnech například vysokoškolští pedagogové i další složky čínské společnosti nesměli až do zahájení sjezdu komunikovat se zahraničními novináři. No vida.

Další čínská stopa se objevuje v textech kameníků a architektů Oty Černého a Táni Kubikové, kteří se věnují funerální architektuře. Ta rezonuje opět i v textu Ondřeje Císlera a nakonec i v realizaci dolnobřežanského hřbitova.

Střední Evropu opět zastupuje Polsko a tentokrát i Slovinsko. Obě naše stálé spolupracovnice, Monika Arczyńska a Marta Bujanda Miguel, vybraly stavby, které si zaslouží pozornost. Pak tu máme Švýcarsko, Turecko, Chile…, abychom se obloukem vrátili ke kamenné realizaci u Železného Brodu.

Na závěr bych rád poděkoval Františku Skálovi za jeho úvodní slovo. Jeho práci prodchnutou občerstvující poetikou sleduji s potěšením už mnoho let, ale na nápad oslovit ho, přišel můj syn. „Píšete o kameni? Tak to oslov Skálu.“

Martin Verner, šéfredaktor


+číst více