Lidé používají kámen od nepaměti a způsob jeho těžby a především opracování byl vždy měřítkem vývoje řemeslné zdatnosti. Proto i cechy skalníků a kameníků patří mezi ty nejstarší vůbec.

Vždy však šlo spíše o povrchový sběr balvanů nebo rozebírání zvětralých výchozů skal. Vlastní těžba, tedy rozlamování kamene, se začala rozvíjet až v období gotiky, kdy se začal lámat pískovec. Tvrdou žulu v té době ještě lidé opracovat nedokázali, a i proto je většina gotických staveb postavena z pískovce. Ten se tak po právu stal národním kamenem.

Přestože v minulosti byly na území Čech a Moravy stovky lomů, které sloužily hlavně pro místní potřebu, nenabízí stavba geologického podloží příliš velkou rozmanitost. Proto se zejména v posledních staletích soustřeďovala těžba v lomech na šedé a šedo-rezaté žuly a granodiority, a to především v oblasti hraničních hor – Sudet – a dále ve vnitrozemí na Vysočině a Blatensku. Těžba béžových pískovců je omezena na oblast severně od Labe a mramorů v podstatě pouze na Barrandien a část Jeseníků.

V lomech se lámal a štípal hlavně stavební kámen, dlažební kostky, obruby. Později i mostní kvádry, kanalizační kameny a přelivné hrany vodních děl. Největší kapacita lomů byla v období mezi válkami, kdy se i značná část produkce, hlavně kostek, vozila do Rakouska a Bavorska.

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?