Archiv kamene v Pekingu

Projekt Ying Liang Stone Archive lze popsat jako rehabilitaci skladiště na archiv kamene, poskládaného do jakési výkladní skříně s poukazem na diverzitu řemeslného nakládání s tímto materiálem. Dalším záměrem bylo vytvořit prostor pro architekty, kteří zde budou moci kontemplovat a uvažovat o své práci (s kamenem). Stejně jako většina jednoduchých stavebních materiálů se cihla a kámen vyznačují určitou vznešeností a autenticitou. Nicméně tak jak velí dnešní doba, konstrukce se stávají vizuálně dominantnějšími a kámen je obvykle zušlechťován, odlehčován a leštěn, což často jde proti přirozenosti tohoto nekompromisního a drsného materiálu. Realizovaný projekt se pokouší přistoupit k současným stavebním metodám kriticky, zároveň však chce vyjít vstříc klientovu požadavku přeměnit skladiště ve vlajkovou loď firmy Ying Liang, kde by byly nejen výstavní prostory, ale která by sloužila i jako vitrína kamenných produktů této společnosti.
Návrh pracuje s aranžmá tří vrstev jakýchsi regálových stěn postupujících z exteriéru do interiéru, jež mají simulovat způsoby zpracování kamene. Kameny použité na tyto stěny jsou recykláty z různých fází kamenovýroby.

První vrstva odděluje architekturu od ulice a tvoří ji perforovaná kamenná stěna vyrobená z tisíců kamenných kostek o hraně 10 centimetrů. Ty vznikly zpracováním vhodných úlomků kamene z lokálního lomu. Tři různoběžné otvory proražené touto stěnou představují hlavní vstup, podstřešní okno a výkladec se vstupem do restaurace. Mezi perforovanou kamennou stěnou a stávající cihelnou zdí je malá zahrada, která do prostoru vnáší světlo a čerstvý vzduch. Druhá vrstva následuje za cihelnou zdí a spoluvytváří foyer, jež směruje kroky návštěvníků do galerijních prostor. Tvoří ji odkloněná regálová stěna poskládaná ze spousty řezaných kamenných desek z velkých kamenných bloků. Třetí vrstvu představuje průběžně lomená kamenná přepážka vymezující výstavní prostory, konferenční sál a archiv kamene s dvoupodlažní galerií. Přepážku tvoří tenké plátky dlažebního kamene v pravidelném rastru, vsunuté mezi ocelové profily. Tato stěna zároveň vizuálně spojuje i odděluje galerijní prostor dvojnásobné výšky od horního a spodního podlaží. Celému objektu dominuje dlažební kámen a kávově šedý mramor. Jejich extenzivní užití ospravedlňuje jak lokální dostupnost, tak variabilita povrchů, což podtrhuje architektonický záměr a posiluje celkové vyznění.

Tak jako materiál vnáší svůj díl do věcí ryze architektonických, zároveň se stává jeho reinterpretací. Kámen je tématem, ale také základním prvkem celé expozice. Hned vedle galerie se nachází malá restaurace, bar a kavárna. Tento provoz je povýšen přítomností knihovny a nádvořím/zahradou. Nábytek a osvětlení jsou vytvořeny z řezaných leštěných kamenných desek a super tenké kamenné „dýhy“, která představuje další možnost zpracování kamene. Kamenný koberec z parametricky skládané podlahy sjednocuje všechny tři prostory a završuje plejádu možností, jak pracovat s přírodním materiálem, jakým je kámen.