V roce 2007 iniciovali klienti Carrie a Alexander Vikovi architektonickou soutěž pro chilské tvůrce. Jejím vítězem se stal Smiljan Radić (ve spolupráci s Loreto Lyon). Po vítězství v soutěži strávili tři roky prací na kultivování a zdokonalování originální koncepce a materiálů. Budova vinařství, která leží mezi horami a širokým údolím s majestátními Andami za zády, byla navržena tak, aby měla minimální dopad na krajinu, umožnila využití nejmodernějších technologií a zároveň vypadala originálně.

Už samotný vstup do vinařství v podobě dvoustupňového svažitého náměstí s vodou, která protéká celou šíří prostoru, je strhujícím vizuálním zážitkem. Voda zde slouží k ochlazování prostředí, nicméně celé pojetí je zároveň sochařskou instalací Smiljana Radiće a Marcely Correy. Chodníky byly vetknuty přímo do plochy vstupu, což návštěvníkům umožňuje procházet krajinou plnou vody.

Hlavní část objektu je umístěna v podzemí. Tato dispozice, spolu s přirozenou tepelnou amplitudou údolí, udržuje víno během výrobního procesu na konzistentní teplotě 14 °C.

Budova je zastřešena jedinečnou průhlednou textilií, která díky přirozenému průniku slunečního světla umožňuje provoz bez umělého osvětlení. Tato střecha z tkaniny, jež je primárním architektonickým prvkem viditelným zvnějšku, působí dojmem obrovského bílého křídla zavěšeného nad zanořeným prostorem.

Splynutí s krajinou

Po vstupu do interiéru lze sledovat výrobní proces v závislosti na ročním období, od drcení a kvašení až po barreling, stárnutí a ochutnávku. Na nižší úrovni fermentační haly s nádržemi z nerezové oceli upoutá pohled stěna osvětlená přirozeným světlem. V degustační místnosti pak hlavní enolog (znalec vína) představuje různé aspekty procesu výroby včetně ochutnávky různých ročníků. Poté mají hosté možnost vystoupat vzhůru do skleněného pavilonu, kde mohou obdivovat práci sochařky Marcely Correy nebo se kochat pohledem na celý areál architektonicky výrazného vinařství zasazeného do neméně výrazného plenéru, s nímž harmonicky souzní.

Mnoho podob kamene

Rozhovor se Smiljanem Radićem, připravil Zdeněk Fránek

Proslul jsi jako architekt restaurací Mestizo v Santiagu de Chile, která stojí na obrovských balvanech. Proč jsi použil kameny?
Občas používám kameny, protože budovám mohou dát jiný rozměr. Pak je to taky způsob, jak vyjádřit myšlenku a strukturu jednou ranou.

Kameny jsi použil na Benátském bienále i v projektu vinařství VIK. Je to tvoje značka, nebo je to náhoda? Jaký máš k přírodnímu kameni vztah?
Používám kameny v každém projektu odlišně, předpokládají odlišný charakter projektů. Někdy představují strukturu sloupů, někdy velkou obálku, která chrání vnitřní prostor, a někdy se valí. Jindy jde o umělou zahradu kamenů. To, že používám kameny, neznamená, že mají vždy stejnou roli.

Při cestách po Česku jsi vyprávěl o své práci na ETH s architektem Christianem Kerezem. Jak tě tato práce uspokojila a jak probíhala?
Spolupráce byla super, známe se a vzájemně se respektujeme. Upřímnost a vzájemný respekt je základem přátelského vztahu. Za těchto podmínek můžete dělat, co chcete.

Slyšel jsi někdy o současné české architektuře, a pokud ano, co tě na ní zaujalo?
Ani ne. Moc jsem o ní neslyšel, ale to je můj problém u velkého množství architektury po celém světě, jsem trošku mimo. Nejsem moc zvídavý člověk, co se současné architektury týče.

Koncepty, které jsi předváděl na výstavě v Českých Budějovicích, jsou snové. Máš takové připravené dopředu, nebo je tvoříš, až přijde zakázka?
Tak i tak. U mých domů je opravdu těžké postupovat podle nějakého plánu nebo řádu. Nevěřím na něj, věřím a spoléhám se na skutečné zkušenosti prostoru a na intuici. Rychle na místě, pomalu při procesu navrhování a v detailech projektu.

Postupuješ tak obecně? A postupoval jsi tak také u divadla v Concepiónu?
Obecně to bohužel nevysvětlím. Naopak projekt divadla byla mezinárodní soutěž, kterou jsem před lety vyhrál. Návrh projektu se táhl týdny, pak se ale objevil starý projekt Habitación a v ten moment se všechno vyjasnilo a vznikl mix s ostatními. Například použití jiného materiálu, než je běžné u tohoto typu budovy, což je v tomto případě membrána, která kryje celou budovu.

Co bys poradil začínajícím mladým architektům?
Cestovat co nejvíce to jde a potom: pracovat, pracovat a pracovat. Ale ne tak moc.