Břehy řek v centrech měst skrývají téměř vždy zajímavý potenciál a vytvářejí velké příležitosti. Občas stačí jednoduchá a chytrá intervence architekta a vznikne kvalitní veřejný prostor raz dva. V případě Curychu a řeky Limmat spíš raz dva tři: jedna budova, dvě betonové zdi a tři veřejné terasy.

Tanzhaus je nejvýznamnějším švýcarským centrem pro současný tanec. Od založení v roce 1996 sídlila tato instituce v budově bývalé textilní továrny na břehu řeky Limmat v městské části Wipkingen. V roce 2012 zachvátil budovu ničivý požár. Už dva roky nato vypsal úřad pro městskou výstavbu mezinárodní architektonickou soutěž, ze které měla vzejít nová budova stávající instituce a nápad na transformaci celé části břehu řeky. Soutěž vyhráli španělští architekti Barozzi Veiga, kteří se ve Švýcarsku v minulosti prosadili již se dvěma realizacemi pro muzea v Churu a Lausanne.

Cílem projektu bylo reaktivovat dění na promenádě podél řeky a předefinovat vztah mezi náplavkou a úrovní ulice. Figura domu vznikla jako jednoduchý odstupňovaný objem integrovaný do svahu, navenek znatelný pouze od řeky. Tři úrovně teras a systém schodišť na každém jejich konci účelně vytvářejí volně přístupný veřejný prostor a logicky propojují existující cesty, které se při břehu setkávají.

Budova se vztahuje ke svému okolí především definováním jednotlivých výškových úrovní. Ty lze překonat buď jedním přímým schodištěm, nebo přes rozsáhlé terasy. Díky možnosti vertikálního i horizontálního pohybu se dům stává jakousi infrastrukturou. Průběžná, geometricky jasně členěná fasáda reinterpretuje tvarosloví okolních prvků, jako třeba ocelových mostních konstrukcí, které odkazují k průmyslové minulosti celé čtvrti.

Návrh lichoběžníkových forem otvorů ve fasádě je výsledkem transformace tradiční ortogonální soustavy sloupů, nosníků a obdélných otvorů. Repetice vybrané geometrie a použití tepelněizolačního betonu umožnilo vytvořit průběžnou fasádu, která se stala pro tento dům signifikantní a charakteristická. Esteticky děrovaná betonová zeď vymezuje dům vůči nábřeží a pohledově propojuje exteriér s foyer domu. Díky maximální míře prosklení dopadá do budovy množství přirozeného světla, které je částečně regulováno popínavou vegetací soustředěnou před prosklenými plochami. Uvnitř budovy vytváří kombinace lichoběžníků a vzrostlé zeleně neopakovatelnou spletitou stínohru.

Funkční program budovy je logicky rozdělen do dvou úrovní. V té vyšší, při ulici Wasserwerkstrasse, jsou místnosti, které využívá sama instituce: kanceláře a zákulisí. Pro veřejnost jsou určeny místnosti na nižší úrovni. Foyer, situované při nábřeží, probíhá po celé délce domu a dává i zvenčí nahlédnout do produkčních místností a hlavního multifunkčního sálu. Hlavní sál se klene přes dvě podlaží, přirozené světlo do něj dopadá lichoběžníkovými otvory při jeho delší straně. Toto rozdělení vyvolává potřebu více vstupů do objektu na různých úrovních a aktivuje cirkulaci lidí okolo budovy, čímž posiluje její veřejný charakter.

Tanzhaus Curych
Místo: Curych, Švýcarsko
Autor: Barozzi Veiga / Fabrizio Barozzi, Alberto Veiga
Spoluautor: Katrin Baumgarten, Verena Recla, Patrick Boner, Paola Calcavecchia, Raquel Corney, Marta Grządziel, Adrien Mans, Cristina Porta, Agnieszka Samsel, Ivanna Sanjuan, Malte Sunder-Plassmann, Diletta Trinari, Maria Ubach
Krajinářský architekt: Müller Illien Landschaftsarchitekten GmbH
Klient: Immobilien Stadt Zürich, oddělení pro výstavbu budov
Náklady: 14 398 000 CHF / asi 350 milionů Kč
Užitná plocha: 1 500 m²
Soutěž: 2014
Projekt: 2015–2018
Realizace: 2016–2019
Foto: Simon Menges
www.barozziveiga.com

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?