Tereza Šváchová začala psát své newslettery v srpnu 2023. Její úvahy o tématech, která hýbou světem architektury nebo kterým by naopak měla být věnována pozornost, můžete měsíc co měsíc číst ve svých e-mailových schránkách. Protože nám přišlo škoda, aby tato zamyšlení končila kdesi v hlubinách kyberprostoru, řekli jsme si, že je budeme pravidelně zveřejňovat na našem webu. Budou k nim tak mít přístup i ti, kdo se k odběru newsletteru přihlásili třeba teprve včera. Zajímá vás, o čem Tereza psala ve svém prvním newsletteru INTRO diskurz No. 1?

Milí čtenáři,

INTRO diskurz se nyní stává pravidelným měsíčním čtením, které bude doplňovat newsletter mé kolegyně Kristýny, informující o aktuálním dění kolem našeho časopisu. Já bych tento prostor chtěla věnovat vždy jednomu vybranému tématu, které se v (architektonické) společnosti aktuálně skloňuje anebo mám zkrátka jen pocit, že by se skloňovat mělo.

Léto se sice dávno přehouplo do druhé poloviny, mám ale dojem, že ani s přicházejícím podzimem či vzhledem k přetrvávající bytové krizi nebude dnešní téma o nic méně aktuální. Také se vám zdá, že tiny houses začaly růst na krajích českých lesů a horizontech romantických remízků více a rychleji než houby po dešti?

Jak malý je malý dům?

Snažím se najít oficiální definici pojmu tiny house. K mému překvapení Wikipedie na první pokus mlčí. Na ten druhý už se dostávám k heslu Tiny-house movement a zjišťuji, že do legislativy Spojených států přibyl již v roce 2018 v rámci International Residential Code Dodatek Q – Tiny houses. Ten definuje tiny house jako stavbu s pevnými základy o podlahové ploše minimálně jedenáct a maximálně třicet sedm metrů čtverečních, postavenou na pozemku o konkrétních minimálních rozměrech s alespoň jednou obývací místností, jedním otevíravým oknem a minimálně dvě stě sedm centimetrů vysokým stropem. Minimální bydlení na podvozcích s kolečky tento dodatek nezohledňuje.

Jen pro porovnání: průměrná podlahová plocha nově postaveného rodinného domu ve Spojených státech amerických je 234,3 m² (k roku 2023) a v České republice 109,1 m² (k roku 2019).

Česká legislativa zatím pojem tiny houses nezná. Obecně by se za ně ale daly považovat domy do maximální plochy 25 m² bez připojení na technickou infrastrukturu, které nevyžadují povolení, ale pouze ohlášení stavby. Mohou stát na jednoduchých základech nebo na podvozku.

Stvoření na kolečkách

Například o mobilní útulně Madlence jsme psali v sedmnáctém, „plastovém“ INTRU. Její autor Martin Kožnar navrhl koncept Faradayovy klece bez dosahu mobilního signálu či přítomnosti jiných současných technologií a dal jí podobu obojživelného tvora, který jako by vypadl z komiksu. Nejen o ní mluvil minulý rok během prvního dílu našich INTRO TALKS.

Stvořeny pro peníze

Většinu českých tiny housů ale jen tak přemístit nelze. Často stojí na jednoduchých betonových patkách a jejich realizaci předchází vydání územního souhlasu. Pravidla pro rozhodování o jeho udělení jsou ale v každém regionu nastavena trochu jinak. Vedle slibně svižného administrativního procesu tak na druhé straně hrozí i nekontrolovatelné a živelné zaplevelování krajiny.

Původní smysl tiny housů, které bychom mohli zařadit již do dávno existující kategorie označované jako minimální bydlení, byl logický a právoplatný. Hledání minimálního prostoru potřebného pro důstojný život bylo často spojeno s určitým životním stylem a také snahou najít možnou cestu k osobnímu řešení krize bydlení. Je to téma, jímž se v minulosti zabývala již řada architektů.

Dnešní zkušenost je ovšem taková, že se vedle tohoto přístupu paralelně objevila ještě druhá, zcela odlišná linka: tiny house je dnes v mnohých případech vnímán více jako módní a statusová záležitost. Spíš než o projev volby skromného životního stylu jde o objekty, jejichž pořizovací cena je v přepočtu na metr čtvereční srovnatelná s byty v lukrativních pražských čtvrtích. Tyto objekty najednou vůbec nejsou tak skromné ani levné, ač stále zůstávají malé.

Nejeden důvtipný podnikatel se rozhodl na aktuálním trendu vydělat. Minimální domy se najednou začaly objevovat tam, kam se klasický dům za normálních okolností umístit nepodaří. Atraktivní výhledy do tmavě zeleného lesa nebo na rozeklanou skálu tyčící se nad lesním jezírkem jsou vykoupeny na první pohled neviditelnými problémy pro lesní zvěř nebo pro lidi, kteří si své obydlí postavili ukázněně podle řádu logicky se rozvíjejícího sídla.

Tiny houses si nenasytně berou prostoru mnohem více, než kdyby se ukázněně zařadily do rostlé struktury obce.

Stavebnice pro kamarády

Když ale odhlédneme od developerské kampaně a masově prodávaných tiny housů, pro které si můžete dojít prakticky do nejbližšího hobbymarketu, pořád se najde řada autorů domů, kteří sledují společný cíl: umístit to nejnutnější, co jeden či dva lidé potřebují ke komfortnímu noclehu v přírodě, na co nejmenší plochu a co nejpřirozeněji propojit vnitřní prostor s vnějším. Jejich koncept je často založen na principu skládačky, která se dá postavit v horizontu dní či týdnů v malém týmu několika kamarádů za použití maximálního množství přírodních a co nejméně průmyslově upravovaných materiálů.

Zpátky na stromy

Dalším společným cílem bývá poskytnout uživatelům bezprostřední kontakt s krajinou. Hledat místa s potenciálem pro opětovné pochopení krajiny a prostřednictvím silně autentického zážitku probudit v lidech hlubší zájem o místo, kde žijí. To vše jen pomocí minimálního množství zásahů do přírody s co nejmenšími ekologickými dopady.

V „dřevěném“ vydání INTRA 11 jsme publikovali Tree House architekta Jana Tyrpekla. Ten se již pár let věnuje experimentálním stavbám (ostatně v aktuálním INTRU se můžete dočíst o jeho Ateliéru u zaniklého rybníka). Řadu svých objektů realizuje společně s přáteli svépomocí. Tree House není možná typickým tiny housem, ale podle svého autora má být nejen přístřeškem pro přespání, ale i místem pro setkávání a happeningové sekání trávy či sázení nových stromů v bezprostředním okolí. Člověk by totiž neměl být pouhým návštěvníkem přírody, ale i jejím spolutvůrcem.

Recyklovat i rekonstruovat v malém

O populárnosti tiny housů nejen u nás svědčí i publikované realizace ze zahraničí, namátkou Casa Martha, nouzové obydlí navržené architekty ze studia Naso pro oběti ničivého zemětřesení, Portugalský holubník studia AZO. Sequeira Arquitectos Associados postavený na původní již nevyužívané kamenné stavbě nebo rekonstrukce pastevecké útulny od architektky Mariany de Delás.

Všechny tyto realizace mě naplňují optimismem, že jakékoli trendy jednou pominou, a že abychom alespoň trochu změnili směr, musí se ručička vah nejprve vychýlit do extrému, tak aby se následně ustálila v té normální a lepší pozici.

K odběru newsletteru se můžete přihlásit ZDE nebo zakoupením předplatného INTRA. Z odběru newsletteru se můžete kdykoli odhlásit.