Tereza Šváchová začala psát své newslettery v srpnu 2023. Její úvahy o tématech, která hýbou světem architektury nebo kterým by naopak měla být věnována pozornost, můžete měsíc co měsíc číst ve svých e-mailových schránkách. Protože nám přišlo škoda, aby tato zamyšlení končila kdesi v hlubinách kyberprostoru, řekli jsme si, že je budeme pravidelně zveřejňovat na našem webu. Budou k nim tak mít přístup i ti, kdo se k odběru newsletteru přihlásili třeba teprve včera. Zajímá vás, o čem Tereza psala ve svém třetím newsletteru z října 2023?

Milí čtenáři,

téma následujícího INTRO diskurzu mělo být původně úplně jiné. Píši ho ale uprostřed dní, které jsou pro mnohé designéry a jiné kreativce vrcholem tuzemské sezony. Festivaly Den architektury a Film a architektura plynule vystřídal Designblok, na nějž vzápětí navazuje Signal Festival. A já bych v tomto inspirujícím bzukotu, ve kterém je mi dobře, chtěla spontánně zůstat i tady.

Dokážete-li si užít a důsledně vstřebat všechny zmiňované akce (které doplňuje jistě ještě řada dalších, mnou opomenutých), máte můj obdiv. Pro mě jsou to dny seskládané do jedné velké pestrobarevné mozaiky, v níž každé další blyštivé sklíčko představuje nápad, novou inspiraci, obohacující setkání nebo zkrátka jen nakopnutí, které mě vychýlí z kurzu, jejž jsem do té doby považovala za ten nejlepší možný.

Dne architektury se aktivně účastním již řadu let, společně s kolegou Radimem Váchou pravidelně pořádáme procházky, exkurze nebo přednášky v Kamenickém Šenově. Každý rok na naši akci zavítá více návštěvníků než v tom předchozím. Letos jich bylo téměř sedmdesát. Ale o tom třeba zase někdy příště.

Novinkou pro náš INTRO tým bylo rozhodnutí o účasti INTRA coby vystavovatele na letošním jubilejním ročníku Designbloku. Dlouze jsme o tom mluvili, potom na sebe chvilku mlčky koukali a po nějaké době kdosi nahlas pronesl, že bychom zřejmě měli vymyslet, jak bude naše „designblokové představení“ vypadat. A právě o tom bych vám chtěla napsat

Pokud tyto řádky čtete začerstva v neděli dopoledne, zastavte se ve čtení a na Designblok ještě vyrazte. Potrvá až do nedělních devatenácti hodin.

Na Designblok chodím ráda a pravidelně. Baví mě objevovat nové tvůrce i pozorovat cestu těch již etablovaných. Poslední roky jsem si ale začala všímat rovněž způsobu jejich prezentace. Designblok je divadlo. Ale stačí mít jen výborný produkt, se kterým ho uhrajete, nebo pro něj musíte vytvořit i vhodné kulisy?

Jakkoli bych chtěla ihned vykřiknout, že produkt je přece to, oč tu běží, je mi jasné, že bez těch kulis to nepůjde. Na přehlídku designu míří široké spektrum návštěvníků a vy máte pouze pár vteřin na to, abyste zaujali jeho pozornost. Aby k vám každý jednotlivec přišel, produkt si prohlédl a ideálně s ním i interagoval a tím si ho zapamatoval.

Jak vystavit časopis tak, aby nezapadl v mase ostatních katalogů, vizitek a sekundární propagace?

Site-specific instalace, které často představují velké značky, reprezentují firemní hodnoty a vize, návštěvníkovi umožní na pár vteřin snít a ponořit se do fantaskního světa a jsou to zřejmě právě ony, které dělají z Designbloku velkolepou událost. Mají největší instagramový potenciál, ale také velmi citlivou hranici, jejímž překročením by působivá instalace mohla zastínit samotný produkt.

Časopis objekt

Na otázku, jak by měl INTRO stánek na Designbloku vypadat, měl jistě každý z našeho týmu svou odpověď. Já jsem byla pověřena zhmotněním té své. To jsem ještě netušila, jak klikatá cesta to bude.

Přirozeně by se hodilo vystavit časopis na poličce, v knihovně doplněné křesílkem a dobrou kávou. Na mysli jsem ale neustále měla to, že vystavujeme v rámci přehlídky designu a že bychom časopis měli představit v nějakém neočekávaném kontextu. Možná jsem se začala až přespříliš utápět ve své fantazii a umanula si, že časopis vystavím jako vzácný šperk. Přesně tak ho totiž u nás v redakci vnímáme. Zpřítomnělý papírový časopis, ve formě, která se blíží té knižní, je v dnešní době již poněkud raritou a úměrně tomu by měla odpovídat i míra pozornosti, s jakou by měl být opečováván. Časopis měl stát na základu, piedestalu, tvořeném všemi materiály, na nichž je vybudován celý jeho koncept.

I přes – možná až přehnanou – snahu upozornit na exkluzivitu časopisu, se takový návrh najednou stal přesným protimluvem k poslání INTRA, tedy šířit to nejlepší z architektury mezi co nejširší publikum. Být přístupný. A tak přede mnou stál zase bílý stánek. Jen materiály zůstaly.

Vyslyšela jsem názory ostatních v týmu. Síla časopisu INTRO tkví v jeho kontinuálně udržované vysoké úrovni nejen obsahové, ale i grafické. Každá obálka je na začátku prázdným plátnem, na které naše grafická designérka a architektka Alena Hyblerová nakonec namaluje neopakovatelný obraz. V tu chvíli byl koncept jasný. Vystavit všechny obálky co nejblíže kolemjdoucím tak, aby společně a na první dobrou zahrály ten nejsilnější akord.

Časopis obsah

Všech jedenadvacet obálek regulérních čísel, pět speciálů a první díl INTRO HOUSES jako by levitovalo v útrobách betonářské výztuže. V nosných pilířích architektury, ve kterých beton nahradil obsah časopisu. S pečlivostí vytvářené periodikum odolávající tlaku.

Lavice v pozadí seskládaná z betonových tvárnic, textilu a dřeva vytváří společně s lampičkami na zdech ve Velké dvoraně Veletržního paláce poněkud intimnější atmosféru. Vyzývá k usednutí, spočinutí a prolistování časopisu.

Myslím, že ještě nikdo z nás neviděl všechna čísla vystavena takto pohromadě, jako v galerii. Vlastně ne jen jako. Jsme rádi, že tuto cestu máme zaznamenanou.

Nenechat si utéct design, ale neopakovat trendy.

Nedá mi to se nezmínit, že mě každý rok trochu zarazí těch pár stále se opakujících jmen designérů, na než je pravidelně mediálně vrhán o trochu větší spotlight než na jiné, možná ty, kteří zkrátka „nejsou v partě“.

Osobně jsem nadšená z designérek Dagmar Zvoníčkové Fredholm a Ivany Linder pracujících pod značkou NOVAVITA, které představily podsvícené obklady z kávové sedliny a recyklovaného plastu, podoba s tradičními kameny je fascinující. Kolekce váz HERO.INE kreativní ředitelky sklárny Rückl Kateřiny Handlové je moje srdcovka. A unikátní kolekci interiérových doplňků s názvem ~1 hour, do které promítla své arabské kořeny, představila Yara Abu Aataya. Zhmotnění fluidity času je v jejím precizně provedeném podání dechberoucí.

A ty kulisy? Myslím, že se nám uprostřed bílé dvorany podařilo vytvořit zákoutí čtenářského klubu. Největší radost mám z každé fotky, na které je vidět INTRO stánek v obklopení spousty lidí, kteří dávají tušit, že lavice za roxorovými pylony je plná vás, našich čtenářů, kteří horlivě listujete stránkami našeho milovaného časopisu. Rádi jsme vás poznali.

K odběru newsletteru se můžete přihlásit ZDE nebo zakoupením předplatného INTRA. Z odběru newsletteru se můžete kdykoli odhlásit.