Rozhovor Petra Volfa s Josefem Pleskotem a Zdeňkem Fránkem

Zjistil jsem, že oba máte vztah k cihlám. U Josefa nejde jenom o tunel ve valu Prašného mostu na Pražském hradě, ale také o rekonstrukcí ostravského Trojhalí nebo fasádu Světa techniky. Zdeněk zase s cihlami velmi výrazně pracoval kupříkladu na kostelu v Černošicích nebo při stavbě muzea moderního umění v Číně. Umíte zdít?

Josef Pleskot Zeptej se mě, jakou bys chtěl vazbu, a já ti řeknu, jestli ji umím. Většinu jich zřejmě zvládám.

Zdeněk Fránek Já také umím zdít. Rok jsem se učil zedníkem, než jsem šel na gymnázium. Vyzdím cokoliv, ono to není tak složité.

Josef Pleskot Zdění je záměrné kladení cihel za účelem vytvoření zdi. To je jedna z definic z předmětu provádění staveb, kterou si pamatuju ze školy. Taková hloupost zůstane člověku vězet v hlavě celý život.

Jaké domy, na jejichž výstavbu byly použity cihly, vás oslovují?

Zdeněk Fránek Mám rád veškeré baroko. To jsou doslova řeky cihel tekoucí všemi směry. Jednoduchými stavebními postupy se vytvářely tvarově neuvěřitelně bohaté stavby, které nejde pomocí nejdokonalejších technologií napodobit. Tehdy došly k jakési přesnosti vyššího řádu. Když přijdeš do barokního kostela, zapomeneš na všechno, spolu s výzdobou, oltáři a varhanami je to jednolité dílo, jedinečný hudební nástroj. Pro mě je takový kostel Santiniho ve Křtinách.

Josef Pleskot Na cihle mě zajímá její banálnost a bazálnost. Je to například zásadní materiál industriální éry celého devatenáctého století a začátku dvacátého: s cihlami se stavěly první rozsáhlé obytné kolonie, tovární haly. Ta jejich modulárnost! Jednoduchá aplikace. Srozumitelnost. A pak je tam samozřejmě to, co přinesl modernismus prostřednictvím Aaltových kreací. Zvláště mě fascinuje jeho vlastní dům, kde experimentoval s použitím různých vazeb. Zkoušel jsem to na svém domě taky, z hlediska vyplňování spár, aby se mohly pouze zatírat.

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?