Projekt je manifestací studia ORA (doslova Originální Regionální Architektura), jak je možné zacházet se starými domy: není nezbytně nutné přijít o autenticitu stáří, není nezbytně nutné demolovat, ale ani rekonstruovat dogmaticky památkářsky. Zároveň je možné stavět ekonomicky za použití současných materiálů a dosahovat požadovaných parametrů.

Autoři našli bývalou usedlost, která byla za minulého režimu přestavěna na sýpku. „Znásilněný dům“, jak sami říkají. Byly mu vyrabovány vnitřnosti a přeorganizovány pro jiný účel. Po prvním ohledání architekti četli spáry, niky a výstupky, objevovali původní formy.

I takto osekaný dům, lze říci abstrahovaný, ale neztratil nic ze své velkoleposti. Právě naopak. Způsob, jak je situován, jak se vzpíná k nebi a jak jeho syrová hmota odolává času, se ukázal jako největší kvalita. Byla to ruina ohlodaná až na kost. Z původní stavby zbyla jen cihelná obálka se střechou. Společně se stavebníky si autoři kladli otázku, zda se mají k čemu vracet. Při jakékoli snaze o tradiční opravu by o tento charakter ruiny přišli. Relativně brzy proto zavrhli spekulativní rekonstrukci původního stavu i jakékoli další imitace a rozhodli se zafixovat stávající podobu romanticky působící stavby. Vstoupit do domu nově. Dům do domu, dům v ruině. Navrhli objekt znovu vyvrhnout a místo tří pater mu vrátit dvě a s nimi i původní měřítko.

S tím souvisí i návrat k původnímu dělení fasády. Dle potřeb dispozice však bez sentimentu otevřeli další velké otvory. A do stávající kulisy vestavěli nový izolovaný dům, který díky tomu může splňovat všechny současné energetické standardy. Zdravé, druhotně použité dřevěné konstrukce byly využity znovu jako konstrukční prvky stropů a výměn v krovu. Většina materiálu na místě zůstala, jen byla přeskládána.

Autoři vložili další současnou vrstvu, která se svým účelem liší od všech předešlých. Mezi novou a původní strukturou je udržována větraná mezera, konstrukce se nedotýkají. Místy je nová struktura vůči staré lehce posunuta. Okna nesedí na otvory ve staré zdi úplně přesně a stává se, že původní zeď je díky tomu přítomna i v interiéru. Dochází k vizuálnímu prolínání obou světů. Novostavba se dere ven, naopak stará zeď vstupuje dovnitř.

Uvnitř se hosté setkávají ve velkorysém obytném prostoru s kachlovými kamny a kuchyní, převýšeném přes dvě patra. Nechybějí zde vymoženosti moderního bydlení. Schodiště vedou z haly do jednotlivých pokojů se sociálním zařízením. Kulatý stůl v hale komunikuje s masivním dubovým stolem venku, kam se lze přesunout, když to počasí dovolí, a být tak okolní krajině ještě blíž.

I zahrada byla řešena tak, aby se stala přirozenou součástí krajiny. Neexistují zde žádné fyzické hranice. Ty naznačují pouze fragmenty suchých zídek a cortenová brána. Zahrada navazuje na okolí. Sad, luční trávník a hlohy jsou jen vypůjčeny z blízké přírody. Zahrada spojuje dům, jeho výhled a krajinu.

Dům v ruině (sýpka Arnoštov)
Místo: Jevíčko – Zadní Arnoštov, ČR
Autor: ORA / Jan Hora, Barbora Hora, Jan Veisser
Spolupráce: Tomáš Pospíšil
Krajinné úpravy: Štěpánka Černá
Statika: STATIKA 3 STRUCTURE
Projekt: 2016–2018
Realizace: 2018–2020
Užitná plocha: 248,4 m²
Obytná plocha: 142,7 m²
Zastavěná plocha: 249,7 m²
Fotografie: BoysPlayNice
www.o-r-a.cz