Vše

INTRO diskurz No. 34: Knihovny amerických prezidentů


Rozesláno 7. dubna 2026, včera
4 vidělo         0 se líbí




Tereza Šváchová začala psát své newslettery v srpnu 2023. Její úvahy o tématech, která hýbou světem architektury nebo kterým by naopak měla být věnována pozornost, můžete měsíc co měsíc číst ve svých e-mailových schránkách. Protože nám přišlo škoda, aby tato zamyšlení končila kdesi v hlubinách kyberprostoru, řekli jsme si, že je budeme pravidelně zveřejňovat na našem webu. Budou k nim tak mít přístup i ti, kdo se k odběru newsletteru přihlásili třeba teprve včera. Zajímá vás, o čem Tereza psala ve svém čtyřiatřicátém newsletteru z dubna letošního roku?





Milí čtenáři,


sice se mi do toho už moc nechce, ale nelze jinak. I v dnešním newsletteru zůstanu ve Spojených státech amerických a nastolím jedno téma, které jsem v posledním týdnu zaznamenala v zahraničních médiích. Vlastně souvisí i s událostí, jež nedávno proběhla u nás. Stačí si vzpomenout na knihovnu Filipa Turka, která má údajně čítat na desítky tisíc svazků…


Víte, že každý z amerických prezidentů buduje v průběhu svého mandátu knihovnu, jež následně nese jeho jméno a kterou po odchodu ze své funkce předá federální vládě?


Eric Trump, syn aktuálního prezidenta, představil vizualizace budoucí knihovny svého otce v předvečer prvního dubna. Dle všeho to ale nemyslel jako aprílový žert. Jde o prosklený 47patrový mrakodrap (Donald J. Trump je 47. americkým prezidentem), připomínající spíše lasvegaský hotel stylizovaný do podoby blyštivého leteckého muzea: s monumentálním lobby se zlatými eskalátory, stíhačkami a letounem Air Force One, který zde má být vystaven coby katarský dar jako loď napasovaná v lahvi.


Knihy nikde.


Je to v podstatě Trump převedený do architektury: bojovník uzavírající velké obchody, muž s Midasovým dotekem, pod dohledem vlastní zlaté sochy s triumfálně vztyčenou pěstí jakožto symbolem vyzařujícím nesmrtelnou auru diktátora. Něco, za co by se nemuseli stydět ani v Pchjongjangu či Ašchabadu – tam šel ovšem bývalý turkmenský prezident Saparmurat Niyazov ještě o něco dál a nechal svou dvanáctitunovou zlatou sochu umístit na otočný piedestal, aby byla vždy natočena směrem ke slunci.


Jak to s těmi prezidentskými knihovnami tedy doopravdy je?





Chcete pokračovat ve čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo se staňte předplatitelem INTRA.



Téma knihoven amerických prezidentů by se na první pohled mohlo zdát jako poněkud nudná záležitost, ale ve skutečnosti jde o jeden z největších střetů o historickou paměť, veřejný prostor a politické finance v moderních amerických dějinách. Zatímco dříve představovaly prezidentské knihovny tiché archivy plné zaprášených dokumentů, dnešní situace připomíná



PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?



•

Přihlaste se, zaregistrujte nebo se staňte našimi předplatiteli a zařaďte se do exkluzivního klubu fanoušků architektury.




Přidat se k předplatitelůmPřihlásit seZískat přístup




FacebookSdílet
Líbil se vám článek? Nemusíte dávat like, dejte nám
o tom vědět kliknutím na ikonku srdce.



Podobné články







< zpět na přehled článků