Tereza Šváchová začala psát své newslettery v srpnu 2023. Její úvahy o tématech, která hýbou světem architektury nebo kterým by naopak měla být věnována pozornost, můžete měsíc co měsíc číst ve svých e-mailových schránkách. Protože nám přišlo škoda, aby tato zamyšlení končila kdesi v hlubinách kyberprostoru, řekli jsme si, že je budeme pravidelně zveřejňovat na našem webu. Budou k nim tak mít přístup i ti, kdo se k odběru newsletteru přihlásili třeba teprve včera. Zajímá vás, o čem Tereza psala ve svém jedenatřicátém newsletteru z ledna letošního roku?

Milí čtenáři,

stejně jako jsem pro vás minule neměla nic vánočního, nemám ani teď žádné lednové bilancování. Dny letí tak rychle, že to zkrátka musíme zvládnout každý sám někdy po cestě. V novém roce vám ale určitě přeju hlavně hodně zdraví, inspirativních momentů a nápaditých setkání. Těším se i na ta naše pravidelná virtuální.

V tom prvním letošním se, jak jsem slíbila, opět vrátím do Hongkongu. Cítím, že mám vůči němu trochu dluh. Bambusové lešení, o kterém jsem se již trochu zmínila minule, je totiž něco tak fascinujícího, že si to zaslouží samostatnou kapitolu. A když jsem si o něm dohledávala více informací, pochopila jsem, že nejde jen o nevšední kulisu a další fasádu města, ale i o velmi silný nástroj politického vyjednávání. A to už je velké téma.

V městském prostoru Hongkongu se staví příliš na těsno na to, aby bylo možné předstírat, že se architektura za lešením schovává před každodenním životem. Lešení tu nedefinuje bezpečnou vzdálenost, ale dotýká se chodníků, oken okolních budov i kolemjdoucích. Je to struktura, která se objevuje přes noc, obtéká domy, mizí beze stop a znovu se vrací. Je všudypřítomné, ač dočasné, ale nepřehlédnutelné. A právě proto je bambusové lešení jedním z „nejvyleštěnějších zrcadel“ hongkongské identity.

Chcete pokračovat ve čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo se staňte předplatitelem INTRA.

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?