Tereza Šváchová začala psát své newslettery v srpnu 2023. Její úvahy o tématech, která hýbou světem architektury nebo kterým by naopak měla být věnována pozornost, můžete měsíc co měsíc číst ve svých e-mailových schránkách. Protože nám přišlo škoda, aby tato zamyšlení končila kdesi v hlubinách kyberprostoru, řekli jsme si, že je budeme pravidelně zveřejňovat na našem webu. Budou k nim tak mít přístup i ti, kdo se k odběru newsletteru přihlásili třeba teprve včera. Zajímá vás, o čem Tereza psala ve svém třicátém newsletteru z prosince 2025?

Milí čtenáři,

nemám pro vás předvánoční téma. Pardon. Zrovna se vracím ze svého dvoutýdenního pobytu v Hongkongu, kde teplota ani v noci neklesla pod dvacet stupňů. Zatímco já jsem chodila v krátkém rukávu, místní v lehkých péřovkách. A přestože město bylo bohatě vyzdobeno vánočními světélky, nějak to na mě ještě nedolehlo.

Co mnou ale přímo zacloumalo, jsou vjemy, které si odtamtud odvážím. Do Hongkongu jsem jela na pozvání Hong Kong Design Centra, chtěli mě jako řečníka na Business of Design Week. Třicetiminutová řeč v angličtině na obrovském pódiu před několika stovkami lidí. A k tomu půlhodinová panelová diskuze spolu s dalšími řečníky z naší sekce Rethinking Craft. Nervózní jsem z toho byla dost, ale těšila jsem se velmi.

Celou akcí (a celým městem) silně otřásla tragická událost, jež se odehrála jen pár dní před jejím začátkem – obrovský požár několika výškových rezidenčních budov, který za posledních čtyřicet let neměl obdoby.

Dým se nad věžáky obytného komplexu Wang Fuk Court stále ještě vznášel, ale média už měla jasno – za požár může bambusové lešení, kterým byl zrovna celý soubor rezidenčních budov obestavěn. Mně se to ale nějak nezdálo. A tak, jakmile jsem přijela, jsem se ptala. Architektů, historiků i památkářů. (Ano, mohlo by to být úsměvné, ale i neustále se měnící metropole, jakou je Hongkong, řeší památkovou ochranu. A to je dobře.) A ukázalo se, že bambusové lešení je jen jeden z mnoha momentů, jimiž mě Hongkong dostal. Nebo dostal… Fascinoval.

Hongkong není město, které by se dalo „pochopit na první dobrou“. Nejde jen o jeho „skyline“ ani o ikonické stavby světových architektů. Hongkong je zkušenost. Fyzická, mentální, prostorová. Město, jež vás svou intenzitou vtáhne a už nepustí. Město, kde se Východ mísí se Západem, kde se kapitalismus potkává s tradicí a kde forma architektury není estetickým gestem, ale praktickou nutností.

Právě tady, v jednom z nejhustěji osídlených měst světa, vznikla architektura, která nemá v globálním měřítku obdoby: architektura extrému.

A mimochodem – ve čtvrtek pořádáme ve Voděrádkách další ročník INTRO TALKS. Akce bude tentokrát rozdělena do tří bloků: v jednom z nich se můžete těšit na rozhovor s architektem a stavitelem Martinem Žižkou, jenž je mimo jiné také kurátorem březnového INTRA věnovaného hlíně a slámě, v dalším na mé zážitky z cest na ose Japonsko–Tchaj-wan–Hongkong a dále na krátkou přednášku našeho speciálního hosta, jehož jméno zatím nebudu prozrazovat. Rádi se s vámi potkáme!

Chcete pokračovat ve čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo se staňte předplatitelem INTRA.

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?