Tereza Šváchová začala psát své newslettery v srpnu 2023. Její úvahy o tématech, která hýbou světem architektury nebo kterým by naopak měla být věnována pozornost, můžete měsíc co měsíc číst ve svých e-mailových schránkách. Protože nám přišlo škoda, aby tato zamyšlení končila kdesi v hlubinách kyberprostoru, řekli jsme si, že je budeme pravidelně zveřejňovat na našem webu. Budou k nim tak mít přístup i ti, kdo se k odběru newsletteru přihlásili třeba teprve včera. Zajímá vás, o čem Tereza psala ve svém šestadvacátém newsletteru z června 2025?

Milí čtenáři,

při psaní těchto řádků si připadám trochu nepatřičně. Dovolit si odjet na měsíční výlet do Japonska není nic zas tak mimořádného, stačilo by o tom napsat jeden newsletter. Já už píšu druhý. Na ten minulý jste reagovali hojně, ale ne, knihu na toto téma psát nebudu. A protože volební kampaň naplno odstartuje až za pár dní, zatím i toto téma odložím a dovolím si zůstat v tomto prostoru ještě na prázdninách.

Mám pocit, že v posledních pár letech byl v Japonsku kdekdo. Není se čemu divit, stále je to pro nás relativně exotická země, navíc velmi bezpečná, k turistům ještě pořád velmi vstřícná a japonský jen je za poslední roky aktuálně nejslabší. Můj nepatřičný pocit přetrvává, v duchu sice říkám Sorry, ale píšu dál. Mám zkrátka potřebu sdělit své dojmy a možná si je i tak trochu sobecky sepsat sama pro sebe, protože mám obavy, abych na něco z toho někdy v budoucnu nezapomněla. Chci si toho v sobě totiž uchovat co nejvíc.

Tamní systém je opravdu tak jiný, že vás pohltí a vy se mu naprosto přirozeně podřídíte. A připadá vám to normální. Sedíte zpříma, sluneční brýle nenosíte už ani ve vlasech, parfém uložíte hluboko do tašky, ztišíte se. Tohle všechno je součástí slušného chování. Ve chvíli, kdy si ještě ke všemu dovolíte cestovat sólo, začnete (a to nejen v Japonsku) vnímat okolí daleko více. A budete přemýšlet do hloubky. O velkých maličkostech.

Když jste na japonských ostrovech delší dobu, dovolíte si i sejít z typicky turistických stezek. Rozumějte: vydat se do přírody, mimo města. I když ne tak docela. Japonci netráví léto poleháváním u rybníka ani nebloumají bezhlavě lesem křížem krážem hledajíce odpověď na otázku: Rostou?. Japonci žijí ve městech, příroda patří někomu jinému. Přírodu neosidlují. Chodí tam na návštěvu. Pohybují se v ní s klidem v pečlivě komponovaných scénářích. Po stezce. Ne snad proto, že by se báli z ní sejít, ale proto, že respektují hranice. Své i vaše, uvnitř a vně. Přesto se v jejich tvorbě právě hranice stírají. Téma (polo)propustnosti je dobře čitelné v architektuře, umění i v běžném životě.

V těch chvílích jsem si vždycky vzpomněla na své zamyšlení o vysokých plotech, kterými u nás ohraničujeme svá sídla. Psala jsem o nich v úvodníku INTRO HOUSES 3. Chráníme se před pohledy, hlukem, před přírodou samou. Stavíme ji tím do pozice hrozby – je to něco, co musíme zkrotit, zaříznout, zastavit u hranice našeho pozemku. Přitom to nejsme my v našem geografickém pásmu, kdo může kterýkoli den vmžiku přijít o všechno v důsledku tajfunu, tsunami nebo ničivého zemětřesení…

Teoretických knih o japonské architektuře najdete bezpočet. Těm já svým krátkým textem vůbec nehodlám konkurovat. Dnes to nebude definice ukazatelů směrů, jimiž se ubírá současná japonská architektura. Bude to jen záznam mého letmého pozorování, které se do mě propsalo velice hluboko. Tady je mé zamyšlení na téma (polo)propustnosti hranic. Tak, jak jsem ho na svém výletě navnímala já. Pomůžu si třemi výraznými japonskými jmény.

Mimochodem – nejsilnějším zážitkem v Japonsku pro mě byly čtyři dny na poutní cestě Kumano Kodō. Moc jsem od toho neočekávala, prostě jsem se šla projít lesem. Chyba. Nejenže jsem tam uprostřed kopců úplnou náhodou narazila na vůbec první galerijní realizaci SANAA z roku 1997, ale svou cestu jsem zakončila sedíc u oceánu s ohromnou pokorou, pocitem vděčnosti, že jsem těmi lesy mohla projít, a s vírou, že v nich opravdu „něco“ je. Něco, co pro každého z nás může mít úplně jinou podobu, ale co rozhodně musíme respektovat. Jsem ráda, že mě to pustilo tam i ven.

Chcete pokračovat ve čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo se staňte předplatitelem INTRA.