Tereza Šváchová začala psát své newslettery v srpnu 2023. Její úvahy o tématech, která hýbou světem architektury nebo kterým by naopak měla být věnována pozornost, můžete měsíc co měsíc číst ve svých e-mailových schránkách. Protože nám přišlo škoda, aby tato zamyšlení končila kdesi v hlubinách kyberprostoru, řekli jsme si, že je budeme pravidelně zveřejňovat na našem webu. Budou k nim tak mít přístup i ti, kdo se k odběru newsletteru přihlásili třeba teprve včera. Zajímá vás, o čem Tereza psala ve svém třináctém newsletteru z července 2024?

Milí čtenáři,

to, že je rok 2024 rokem sportu, jste letos určitě četli již nesčetněkrát. Máme za sebou úspěšnou účast české reprezentace na hokejovém mistrovství světa, o poznání méně se dařilo fotbalistům se na Euru a řada z vás jistě již netrpělivě vyhlíží výkony českých nadějí na olympijských hrách v Paříži. Začínají již 26. července.

Já osobně jsem hlavně fotbalová fanynka. Rychle ale polykám všechny fotbalové zážitky z německých stadionů (dresy Borussie Dortmund mám ve skříni z několika sezon, můj nejoblíbenější je ten z roku 2002) a chci se kouknout na olympiádu. Ta s sebou totiž přináší tak nějak přirozeně více společenských otázek přesahujících pomezní čáry sportovních zápasišť.

Fotbal ale přece jen ještě zmíním – Mistrovství světa ve fotbale v roce 2022 v Kataru s sebou přineslo značné kontroverze; Katar, země bez výraznější fotbalové historie, jen kvůli světovému šampionátu postavila sedm z celkem osmi stadionů. A to jich původně plánovala vybudovat dvanáct. Oproti tomu Německo nemuselo z deseti zaangažovaných fotbalových svatostánků nově realizovat ani jeden.

Zajímala mě čísla z několika posledních letních her. Tady jsou:

• Peking pro OH v roce 2008 postavil 12 stálých stadionů a 8 dočasných sportovišť.
• Londýn pro OH v roce 2012 postavil 6 stálých stadionů a 2 dočasná sportoviště.
• Rio de Janeiro pro OH v roce 2016 postavilo 11 stálých stadionů a 7 dočasných sportovišť.
• Tokio pro OH v roce 2020 postavilo 5 stálých stadionů a 10 dočasných sportovišť.

Je bez debat, že taková událost, jako jsou olympijské hry, může dodat místu, potažmo lokální komunitě, kladný impulz k rozvoji sportu i obecně. Na druhou stranu je také pravda, že reportáže z měst duchů, kterými se olympijské parky po skončení her často stávají, se objevují se železnou pravidelností. Nejvýrazněji v tomto ohledu svítí na výsledkových tabulkách červeným písmem pozůstatky z her v Aténách 2004, Pekingu 2008 a Riu 2016.

Co na to Paříž roku 2024 a jaká je její odpověď na alarmující zprávy o neustále se zvyšující energetické náročnosti nové výstavby a kontinuálně se rozrůstajících městech?

Paříž se rozhodla, že se na olympijské hry v roce 2024 připraví strategicky kombinací umírněné nové výstavby a rekonstrukce stávajících sportovišť. Pařížské hry budou z hlediska nové architektury jedněmi z těch nejméně invazivních. Už při podávání olympijské kandidatury v letech 2015–2016 se francouzská delegace chlubila, že město potřebnou infrastrukturou již převážně disponuje a tu, která ještě chybí, má do svých strategických plánů zanesenou bez ohledu na hry.

Jen namátkou, ikonický Stade de France (Costantini, Macary, Regembal a Zublena, 1995–1998) v Saint-Denis s kapacitou 80 698 míst pro atletické soutěže bohatě postačuje a rozsáhlé rozšíření sítě metra, které by mělo pojmout i odhadovaných 15,3 milionu olympijských a paralympijských návštěvníků, by neustále se rozpínající Paříž stejně nevyhnutelně čekalo. A olympijská vesnice? Developerský gigant Vinci získal část pozemků na předměstí Saint-Ouen a Saint-Denis již v roce 2011 a novou výstavbu zvládl strategicky naplánovat tak, aby byla hotova přesně před přinesením olympijské pochodně.

Pro hry tak bylo potřeba naplánovat a postavit pouze dvě nové účelové stavby: Adidas Arenu na severním okraji města, kde se budou konat soutěže v badmintonu a moderní gymnastice, a Aquatics Centre nedaleko Stade de France, kde se bude soutěžit ve skocích do vody, synchronizovaném plavání a vodním pólu.

Pařížské hry by tak dle kandidátních slibů měly představovat vzor přístupu řádného pořadatele v souladu s Pařížskou dohodou o klimatu přijatou v roce 2015.

Na rozdíl od téměř všech ostatních hostitelských měst, která v poslední době soustřeďovala svá sportoviště do jedné části města, budou hry v Paříži rozptýleny na pětadvaceti místech v okruhu zhruba třiceti kilometrů od olympijské vesnice – s výjimkou jachtařských soutěží, jež se budou konat v Marseilli vzdálené 650 kilometrů. Pro úspěch již třetích pařížských her (ty letošní se konají přesně sto let od těch posledních) bude klíčová bezchybně fungující organizace pohybu lidí i materiálu.

Chtělo by se říct, že není překvapením, že práce na rozšíření metra neprobíhaly úplně podle plánu. Celosvětová pandemie i neočekávané překročení rozpočtu způsobily velké zdržení. Ve finále bylo zásadní hlavně prodloužení linky 14 spojující letiště Orly s novou stanicí Saint-Denis – Pleyel od architekta Kenga Kumy na severním předměstí v bezprostřední blízkosti olympijské vesnice.

V případě nových stadionů ovšem běželo vše relativně podle plánu, i když i zde některé ambice musely ustoupit do pozadí. Adidas Arena s kapacitou osm tisíc míst za 150 milionů dolarů se nachází vedle složité dálniční křižovatky. Architekti SCAU a NP2F navrhli betonový monolit, který si v rámci úsporných opatření nečiní žádné velké nároky na olympijskou ikoničnost. Po skončení paralympiády se tato asketická, hliníkem obložená herní aréna stane domovem pařížského basketbalového klubu. Navzdory tvrzení autorů, že jde o nízkouhlíkové řešení, kde byl použit nízkoemisní beton či sedačky z recyklovaného plastu, se zdá, že výsledek je standardně rozpačitou odpovědí na tento nevděčný typ zadání.

Na druhou stranu v Saint-Denis se francouzsko-nizozemský tým Ateliers 2/3/4/ a VenhoevenCS svým dílem pro vodní sporty Aquatics Centre s kapacitou pět tisíc míst za 189 milionů dolarů přiblížil cílům Pařížské dohody velice slibně. Střecha z CLT panelů ve tvaru vlny vyvolané šplouchnutím do vody je zavěšena na masivním dřevěném rámu o rozpětí 90 metrů. Naprostá většina materiálů by měla pocházet z přírodních zdrojů, racionální hmota architektury minimalizuje objem, který je třeba vytápět nebo chladit, a střecha nese až pět tisíc čtverečních metrů fotovoltaických článků, jež by údajně měly být největší solární městskou farmou ve Francii. Objekt Aquatics Centre, který je se Stade de France spojen novou lávkou přes dálnici A1, budou po skončení her využívat místní kluby i Francouzská plavecká federace.

O něco dále směrem na severozápad se na 126 hektarech na břehu Seiny rozkládá olympijská vesnice, jejímž hlavním motivem je, jak jinak, dřevo. Původní masterplan vypracovala kancelář francouzského architekta Dominiqua Perraulta. Ten ale doznal notných změn, jelikož se z protipožárních důvodů nepodařilo prosadit stavby s dřevěnou konstrukcí vyšší než 27 metrů a francouzský dřevařský průmysl, který je po dlouhé roky stíněn tím betonářským, nestačil dodávat požadované množství stavebního dřeva. Nicméně úctyhodných 45 procent použitého dřeva pochází z Francie a podle organizátorů bylo ve srovnání s klasickou výstavbou ušetřeno až o 30 procent více uhlíku. Budovy mají navíc i v extrémních vedrech fungovat bez konvenční klimatizace – díky kvalitní izolaci a geotermálním vrtům. Vesnice, která byla plánována především jako budoucí nová městská čtvrť, bude v září přeměněna z olympijského na civilní bydlení. Na rozloze 3,5 milionu metrů čtverečních bude žít ve 30 procentech městského a 70 procentech soukromého typu bydlení asi šest tisíc lidí. Celá operace výstavby byla realizována během pouhých šesti let.

Rozhodnutí francouzské delegace uvést do provozu co nejméně nových budov neznamená, že by stavební firmy v celé Francii neměly napilno. Ty, které se neúčastnily nové výstavby, měly za úkol řadu původních sportovišť modernizovat a přizpůsobit je aktuálním požadavkům a normám.

Architektonická střízlivost, kterou prosazovala francouzská olympijská kandidatura, byla zřejmě částečně zapříčiněna i tím, že sama Paříž je nedotknutelnou ikonou, jež nedovoluje stavět moc nového. Pro zdůraznění významu pařížské značky se bude zahajovací ceremoniál olympijských her konat v centru města, a nikoli ve Stade de France. Je to poprvé, co se hostitelská země o podobný počin v rámci letních her pokusila. Zahajovacího ceremoniálu se díky tomu bude moci zúčastnit až 300 tisíc lidí, tedy téměř čtyřnásobek kapacity stadionu.

Organizace tak obrovské veřejné podívané na zhruba pěti a půl kilometrech Seiny se tak neobejde bez logistických problémů. K náročným bezpečnostním otázkám patří například bukinisté (z francouzského bouquiniste), pouliční prodejci knih z druhé ruky, kterým bylo nařízeno, aby své proslulé stránky na nábřeží na vlastní náklady odstranili. S vědomím křehkosti stánků a v obavách, že jim po ceremoniálu nebude umožněno vrátit se zpět, bukinisté protestovali a způsobili takový rozruch, že prezident Macron zasáhl a prohlásil, že mohou zůstat. Jeho rozhodnutí je jedním z důvodů, proč byla kapacita ceremoniálu z původně plánovaných 600 tisíc diváků snížena na polovinu.

Na titulní stránky novin se mezitím dostala Národní realitní federace (FNAIM), která varovala, že balkony budov lemujících Seinu, z nichž mnohé jsou více než 150 let staré, by nemusely odolat tíze příliš velkého množství lidí, kteří se na ně budou tlačit, aby sledovali představení.

Poté, co prezident Macron veřejně přiznal, že pro případ teroristické hrozby existuje nejen plán B, ale i plán C, mnozí znejistěli, jak velká pravděpodobnost, že taková situace nastane, existuje. Davy rovněž zajímalo, zdali pařížská starostka Anne Hidalgo dodrží svůj slib a skočí do Seiny. V té je totiž z hygienických důvodů koupání od roku 1923 zakázáno. Město ale vynaložilo zhruba 1,5 miliardy dolarů na její vyčištění, aby se mohla využít pro některé z disciplín, například v rámci triatlonu.

Odpověď přišla ve středu 17. července, kdy starostka Hidalgo společně s Tonym Estanguetem, šéfem organizačního výboru olympijských her, do řeky skutečně vlezla. Seina tak nakonec zřejmě dává za pravdu latinskému rčení na velkém znaku Paříže, které zní: „Fluctuat nec mergitur“, tedy „Zmítána, ale nepotopí se“, a vysílá do světa skutečný olympijský vzkaz.

K odběru newsletteru se můžete přihlásit ZDE nebo zakoupením předplatného INTRA. Z odběru newsletteru se můžete kdykoli odhlásit.