• Rytmus. Opakující se vzorce lze najít jak v hudbě prostřednictvím rytmu a opakování, tak v architektuře v podobě násobných tvarů nebo repetitivních strukturálních prvkům.

  
  

• Textura v hudbě souvisí s vrstvením různých zvuků a rytmů různorodých nástrojů. Stejně tak materiály v architektuře charakterizují různé signifikantní textury. Kombinace materiálů či tónů ukazuje širokou škálu různých textur a jejich vzájemné působení.

  
  

• Harmonie je znakem rovnováhy celého hudebního díla či jeho jednotlivých částí v rámci celku. V architektuře se projevuje umným použitím různých materiálů nebo konstrukcí, které spolu tvoří jednotný, přirozeně vyvážený celek.

  
  

• Správné proporce taktů v notovém zápisu tvoří souzvuk celého díla. Proporce hmot při správném použití materiálů v architektuře dané prostředí vhodně harmonizují.

  
  

• Dynamika zajišťuje v obou oborech správný rytmus proporcí tak, aby architektonické i hudební dílo mělo určitou hodnotu a kýžený smysl.

  
  

Hudba architekturu inspiruje. A vice versa. Čím více společných vlastností je propojí, tím hlasitěji vyzní společně zahraný akord působící na emoce pozorovatele a znásobí se celkový dojem.

Malíři dlouhá léta usilují o jakýsi vizuální ekvivalent hudebních témat. Architektura se upíná k vytváření umění harmonického a rytmického řádu. Od realizací ceremoniálních síní starobylých měst až po moderní hudební sály – architektura nutí člověka a jeho smysly vnímat prostor ostřeji a emotivněji.

Budova je zvuk. Prostor, který obýváme, je ticho.

Vztah mezi hudbou a architekturou je dynamický. Měl by být posuzován z hlediska plynulosti, proměnlivosti a prolínání.

Studie o hudbě, prostoru a architektuře Jacoba Voorthuise z amsterdamské Akademie architektury uvádí, že architektura a hudba vznikají postupným uspořádáváním prostředí v návrhu a následujícím provedením (návrh proměněný ve stavbu nebo reálné provedení hudební skladby). Výsledkem je prostorová zkušenost, jež nás následně nutí popisovat skutečnost, že „toto je architektura“ nebo „toto je hudba“. Avšak to, že slovo hudba označuje a posuzuje prostorovou zkušenost jako hudební, nemusí nutně znamenat, že architektura není současně v prostoru přítomna. Pravdou je, že se obě tyto složky dokážou dobře doplňovat a prostorový prožitek hudby přispívá k prožitku architektury a naopak.

Různé druhy umění se v jednotlivých obdobích lidské historie vzájemně překrývaly a čerpaly jeden z druhého. Všechny směřují ke dvěma kosmickým principům – pravdě a kráse. V procesu vyjadřování se byla škála hodnocení podobná: obsahovala především zmíněná slova o harmonii, jednotě, proporcích či rytmu.

David Byrne, bývalý frontman kapely Talking Heads, během svého příspěvku na TED Talks v roce 2010 vysvětlil úzkou souvislost mezi hudbou a architekturou – konkrétně to, jak architektura podnítila hudební vývoj. Muzikant chronologicky prochází různá architektonická období a všímá si toho, jak se hudební skladby proměňují v závislosti na přibývajících letech a změnách prostředí, ve kterém se performují. Určité hudební styly totiž lépe fungují na konkrétních místech. Rap a hip-hop nejefektivněji vyzní z aparatury nainstalované v autě; punku nejvíce sluší asymetrické a malé prostory, jako je legendární newyorský klub CBGB, árie vhodně vyzní uvnitř gotických katedrál – tedy v místech, kde by například jazzový koncert se svými složitými melodiemi a ostrými změnami výšek nezněl naplno.

Hudba vzniká tak, aby se do svého kontextu hodila. Nádoba, do které člověk hudbu nalije, je první myšlenkou, která se při skládání zhmotní. Vášeň a emoce, které ji utvářejí, přicházejí až posléze. Hudba je adaptivní prostředek, vytvarovaný tak, aby odpovídal předem danému fyzickému rámci. Je hudba psána pro konkrétní místo? A pokud ano, je tento architektonický prostor vzorem pro tvorbu?

S příchodem technologických prostředků pro převod hudby do architektury by měly být formulovány další způsoby, jak převádět stávající architekturu do hudebních melodií, to znamená způsoby, jak skutečně naslouchat stávající architektuře místa. Takový pokrok vyřeší pro architekty otázky kontextu a při správném vyjádření tektoniky může vést k velmi harmonicky navržené urbanistické krajině. Nová metodika a přístup k navrhování může čerpat z nesčetných inspiračních zdrojů stávající architektury, a tudíž ústit v lépe komponované zastavěné prostředí. Hudební přístup k navrhování prostor povede k celistvějšímu a improvizovanějšímu využívání a objevování městského prostoru.

Vztah mezi hudbou a architekturu je neoddiskutovatelný.

A jak je to s těmi našimi radními? Jano Stempel na otázku o oblíbené kapele bez váhání vystřelil: Sex Pistols. Favorité Petra Šmídka jsou Warren Ellis a Nick Cave, na jejichž aktuálně vycházející nové album mne hned upozorňuje. A náš šéfredaktor Martin Verner? Ten poslouchá Toma Waitse. Musím říct, že jsem ráda v dobré společnosti.

K odběru newsletteru se můžete přihlásit ZDE nebo zakoupením předplatného INTRA. Z odběru newsletteru se můžete kdykoli odhlásit.