Tereza Šváchová začala psát své newslettery v srpnu 2023. Její úvahy o tématech, která hýbou světem architektury nebo kterým by naopak měla být věnována pozornost, můžete měsíc co měsíc číst ve svých e-mailových schránkách. Protože nám přišlo škoda, aby tato zamyšlení končila kdesi v hlubinách kyberprostoru, řekli jsme si, že je budeme pravidelně zveřejňovat na našem webu. Budou k nim tak mít přístup i ti, kdo se k odběru newsletteru přihlásili třeba teprve včera. Zajímá vás, o čem Tereza psala ve svém čtrnáctém newsletteru ze srpna 2024?

Milí čtenáři,

nedá mi to, abych uprostřed hlavní cestovatelské sezony a bezprostředně po skončení olympiády neotevřela téma mého oblíbeného způsobu poznávání (cizích) měst: kdysi dávno jsem propadla kouzlu městských běhů na půlmaratonské vzdálenosti.

Dvacet jedna kilometrů a devadesát sedm a půl metru není až taková vzdálenost, která by měla průměrně trénované tělo úplně vyčerpat, a zároveň je to už dost dlouhá trasa na to, abyste z vybraného města stihli – během necelých dvou hodin – získat první dojmy. Vždycky jsem tomu říkala intelektuální rychloturistika.

Barcelona je absolutní a překrásná klasika, před během doporučuji koupit lístky na večerní zápas FCB, Hamburk vás překvapí množstvím přebíhaných mostů, v Portu nespěchejte a po cestě si dejte víno, Neapol je rychlá, vhodná na zlepšení osobáku. Jen v Athénách doporučuji běžet desítku v rámci klasického maratonu (pokud si netroufáte přímo na něj). Dobíhat závod budete na původním historickém Panathénském stadionu, to je neopakovatelně silný zážitek.

A proč o tom mluvím? Nejbližší příležitost poznat trochu jinak i Prahu, a to konkrétně ze střech ikonických domů v centru, budete mít v sobotu 24. srpna v rámci již druhého ročníku závodu ARCHIRUN, jejž pořádá CAMP. My, tým INTRA, poběžíme. A vy?

Znám spoustu architektů, kteří stejně jako já (a někteří mnohem víc) běhají. Zběžně se dívám, kolik z nich se ke své profesi přihlásilo v rámci letošního Pražského půlmaratonu pořádaného společností RunCzech: běželo 112 architektů, například pilotů a stevardů bylo jen 24, novinářů 48, stavbařů 142. To není špatná bilance.

Pro to, obout si boty a jít běhat, má samozřejmě každý svůj a pokaždé jiný důvod. Přesto jsem se ale zkusila zamyslet nad tím, proč je běh (pro architekty) tak lákavý. A narazila jsem na projekt Every Single Street amerického ultramaratonce Rickeyho Gatese. Rickey Gates je často označován za „běžeckého Kerouaca“. Své cesty nejenže běhá, ale také o nich píše, fotí je a provází jimi. Po cestě hledá svobodu, kterou nám mohou naše těla, mysl a prostředí, v němž žijeme, nabídnout.

V roce 2017 se rozhodl přeběhnout napříč celé Spojené státy: začal v Jižní Karolíně a skončil v San Franciscu. Necelých šest tisíc kilometrů uběhl během pěti měsíců. A možná to byla právě cílová destinace a současně jeho aktuální domovské město, které ho inspirovalo k dalšímu běžeckému konceptu: chtěl poznat místo, kde žije, každou jeho ulici, být v něm stoprocentně přítomen.

Na pečlivě naplánovanou trasu vyběhl 1. listopadu roku 2018 a ukončil ji 18. prosince téhož roku. Za 46 dní urazil přes dva tisíce kilometrů, vystoupal skoro 45 tisíc výškových metrů a v průměru denně uběhl více než jeden maraton.

Více než o fyzickém výkonu však Gates o své cestě reportoval jako o výpravě, v jejímž průběhu chce poznat město, ve kterém prožil většinu svého života, důvěrněji a důkladněji než kdykoli předtím.

Během toho, co probíhal každou jednotlivou ulicí, komunikoval s lidmi, kteří se zde denně pohybovali: s dělníky pracujícími již od brzkého rána, se staršími lidmi, kteří kolem poledne vysedávali venku, se školáky vracejícími se odpoledne domů, s páry, které si večer vyšly ven.

Zdálo by se, že běhat každý den přísně geometricky naplánovanými ulicemi amerického velkoměsta bude náročné a občas frustrující mentální cvičení. Nic z toho nejsou tratě, které by si běžci běžně vybírali. Ukázalo se ale, že pokud člověk v dané oblasti stráví celý den, naplno ji vnímá, zapojí se do dění a celý akt přijme jako cíl, začne být cesta mnohem méně monotónní. Předvídat a odhadovat změny v průběhu dne a týdne pak může být opravdu zábavné a vzrušující. Člověk získá mnohem lepší povědomí o dennodenních problémech nejen rozličných komunit, ale i každé jednotlivé části města. To bych nazvala intelektuální politickou rychlokampaní.

O Gatesově cestě San Franciscem se můžete dozvědět více z tohoto videa.

Mimochodem k tomu mentálnímu cvičení: z vlastní zkušenosti vím, že si nemusíte hned plánovat cestu přes celé San Francisco. Stačí uběhnout jeden maraton v životě a prožitek z malých krůčků, přidávání každého metru a postupného zlepšování kondice vám dá nejen do architektonického života velice cennou zkušenost. V Japonsku pro to mají pojem Kaizen. Ale o tom zase někdy příště.

K odběru newsletteru se můžete přihlásit ZDE nebo zakoupením předplatného INTRA. Z odběru newsletteru se můžete kdykoli odhlásit.