Tereza Šváchová začala psát své newslettery v srpnu 2023. Její úvahy o tématech, která hýbou světem architektury nebo kterým by naopak měla být věnována pozornost, můžete měsíc co měsíc číst ve svých e-mailových schránkách. Protože nám přišlo škoda, aby tato zamyšlení končila kdesi v hlubinách kyberprostoru, řekli jsme si, že je budeme pravidelně zveřejňovat na našem webu. Budou k nim tak mít přístup i ti, kdo se k odběru newsletteru přihlásili třeba teprve včera. Zajímá vás, o čem Tereza psala ve svém šestnáctém newsletteru z října 2024?

Milí čtenáři,

máme za sebou dny velmi bohaté na umění, design a produkt. Vše odstartoval festival Den architektury, následován galavečerem Architekt roku, dále přehlídkou současného designu a módy Designblok, konferencí o architektuře a designu PULSE a čtyřdenním Mezinárodním sklářským sympoziem konaným v Novém Boru.

Pro mě bylo spojujícím prvkem všech zmíněných kratochvílí sklo. V rámci Dne architektury v Kamenickém Šenově jsme letos navštívili ateliér Reného a Miluše Roubíčkových, v rámci galavečera se předávala nejen hlavní skleněná trofej Romanu Kouckému, kterou navrhl architekt Zdeněk Fránek a vyrobila firma Lasvit, ale rovněž INTRO AWARD, jejíž podobu jsem měla možnost navrhnout já a vyrobit firma TGK. Kengo Kuma posléze svou keynote na PULSE zakončoval kolekcí Yakisugi, která vznikla ve spolupráci s Lasvitem (a je mimochodem mojí nejoblíbenější kolekcí), a poslední čtyři dny na severu, jež byly vítaným vytržením z reality, se nesly v duchu skla celé.

Vidět v tak krátkém časovém sledu tolik různých přístupů ke sklu – jak k materii, tak i k řemeslu – mě chtě nechtě donutilo zamyslet se nad tím, jak a jaké sklo je dnes prezentováno a stavěno na piedestal.

Dokážeme ve zrychleném světě ocenit a hlavně rozpoznat řemeslo od precizně zkonstruovaného produktu?

Zdálo by se možná nefér porovnávat každoročně prezentované sklo na Designbloku, kde je publikem široká veřejnost a kde musí být sklo nejen vystaveno, ale časem i prodáno, a díla vzniklá během sklářského sympozia, kam se každé tři roky sjíždějí sklářští nerdi z celého světa (nedokážu najít skleněnou obdobu výrazu šotouš!) a kde jde především o to, utužit nebo navázat kontakty, inspirovat se v dovednostech a hlavně společně oslavit řemeslo. Výsledky musejí být zákonitě jiné.

Nicméně jelikož se tyto dvě události letos časově přímo překrývaly (a někteří z výtvarníků či designérů se dokázali zúčastnit obou z nich!), není možné se nad tím nepozastavit.

Pokud dnes chcete prodat řemeslo za slušnou cenu, musí být odvedená práce na první pohled vidět. Designblok v posledních letech zaplavily produkty z hutního skla foukané volně bez forem, tvarované zdánlivě nahodile do buclatějších či protáhlejších amébních tvarů bez dalšího konceptu nebo příběhu stojícího za ním či před ním anebo produkty, které oproti tomu koncept jasně sledují – chytají se líbivého instagramového čili vizuálního trendu, a spíše než aby kladly otázky (umění) nebo hledaly odpovědi (design), chtějí se za každou cenu nechat vyfotografovat a v jakékoli online či offline formě prodat. Má to cenu?

Hranice mezi designem a produktem může být tenká. Design je často prezentován jako kreativní a inovativní proces řešení problému, zatímco marketing vytváří pro daný produkt kontext a příběh. Jakmile se design začne podřizovat čistě marketingovým cílům a komerčním tlakům, může dojít k tomu, že najednou vznikne produkt, který je konstruován spíše jako nástroj pro zisk než jako inovativní řešení potřeb uživatelů nebo umělecké dílo vyvolávající otázky a nastavující zrcadlo společnosti.

Připadá mi, že Designblok začal přinášet vystavené produkty přizpůsobené trhu namísto toho, aby ukazoval inovace a předkládal nové hodnoty.

Radost mi ale udělala prezentace Hany Hillerové s názvem Night & Day. Hana předvedla kolekci skleněných závěsných svítidel s příměsí kovů na bázi stříbra a zlata, která když jsou zhasnutá, působí, jako by byla pokryta nazelenalým mechovým „ombré“, a naopak do noci září ohnivou variací teplých barev. Sklo stále umí překvapovat, pokud mu v tom jeho tvůrce nebude bránit.

Poprvé se na Designbloku představila Rautis, firma z krkonošské Poniklé vyrábějící tradiční ručně foukané perličkové ozdoby. Novou kolekci Random Collection pro ni navrhlo designérské duo LLEV, které pracovalo s klautschemi naprosto inovativním způsobem. Co že je to klautsche? Dojeďte se do Poniklé sami podívat, exkurze v místní dílně rozhodně stojí za to!

A svou druhou kolekci broušených váz pro nižborskou firmu Rückl představila Katka Handlová. Katka důsledně zkoumá možnosti studené techniky brusu, která je pro české prostředí tak typická a ve které čeští mistři dodnes patří mezi světovou špičku. Svým návrhem dokáže dát vyniknout mistrné ruce brusiče a z výsledného kusu doslova prýští řemeslná péče i fyzická náročnost. Cena takové vázy je pak i nezasvěcenému divákovi naprosto zřejmá, o to víc, když se dozví, jaký je za každou jednotlivou vázou příběh.

Nabízí se otázka, jestli je efektivní, nebo přinejmenším pro řemeslo a odvětví přínosné, pořádat přehlídku umění a designu každý rok. Tlak na tvůrce je enormní a času málo.

Než vznikne diamant, trvá to miliony až miliardy let.

K odběru newsletteru se můžete přihlásit ZDE nebo zakoupením předplatného INTRA. Z odběru newsletteru se můžete kdykoli odhlásit.