Výjimečné betonové muzeum nacházející se na svazích vápencového hřebene Pavlovských vrchů bylo postaveno s cílem přiblížit návštěvníkům archeologické a antropologické naleziště, představující jeden z nejvýznamnějších areálů svého druhu, kde stopy po lidské činnosti sahají až 30 tisíc let do minulosti.

---

Archeopark Pavlov
Muzeum
Místo: 23. dubna 264, Pavlov, Česká republika
Autor: Architektonická kancelář Radko Květ / Radko Květ, Pavel Pijáček
Investor: Jihomoravský kraj, Regionální muzeum v Mikulově, s přispěním EU
Projekt: 2010–2014
Realizace: 2014–2016
www.kvetarch.cz

---

Pod příkrovem spraší, které sem větry doby ledové později navály, se totiž uchovaly půdorysy sídlišť, ohnišť, doklady výroby nástrojů a dalších předmětů z paleolitické domácnosti a také kosterní odpad z ulovených a zkonzumovaných zvířat. Mezi nejcennější objevy patřily kostry lidí, doklady nových technologií, které podle dosavadních znalostí použili lidé právě zde vůbec poprvé, a konečně i umělecké předměty ukazující jejich estetické cítění.

Projekt Archeoparku, jehož první etapa byla dokončena v roce 2016, se začal rodit již v roce 2002. Vzhledem ke skutečnosti, že stavba byla nominována za Českou republiku i na Cenu Miese van der Rohe 2017, přiměli jsme dva z jeho autorů, Radko Květa a Pavla Pijáčka, aby zavzpomínali na průběh tvůrčího procesu, jehož prazáklady leží prakticky v prehistorii.

Mamutí kosti změnily dispozici

Pavel Pijáček: Dnes je to již patnáct let, kdy profesor Jiří Svoboda společně s kolegou, jenž se zabývá archeologickým výzkumem z dob římských, přišel se záměrem projektu, který měl mapovat stopy dávných kultur. Tehdy se poprvé mluvilo o Archeoparku. Cílem bylo vybudovat terénní pavilon v lokalitě Pavlov I, umožnit návštěvníkům dostat se pod povrch a podívat se na autentickou nálezovou situaci.

Následujících osm let se však nic významného nedělo a kolem stavby probíhaly pouze diskuze. Teprve v roce 2010 si Regionální muzeum v Mikulově objednalo první studii a my jsme se mohli pustit do návrhu. Ten spočíval ve vytvoření zcela nové expozice, která by prezentovala 100 let výzkumu paleolitických areálů kolem Pálavy. V Dolních Věstonicích totiž tou dobou existovalo staré muzeum lovců mamutů a nám se zdálo, že když budeme expozici dvojit, zbytečně tím rozmělníme pozornost lidí.

Radko Květ: Vzhledem k tomu, že lokalita, ve které se Archeopark nachází, spadá do nejvyššího stupně ochrany, museli jsme od začátku počítat s tím, že návrh budou schvalovat také památkáři a správa chráněné krajinné oblasti.

Tady je velký problém postavit i chatu, natož barák o rozloze 1 000 m². S tím bylo zapotřebí počítat. Podobně jako s archeologickými nálezy, které byly v nejhlubších místech přibližně 4–5 metrů pod terénem. Tento terén tedy bylo zapotřebí odkopat a provést archeologický výzkum. Celý koncept stavby pak vycházel ze tří daností.

1. Kromě expozice in situ stavět na ploše již archeologicky prozkoumané.


2. Dostat se na úroveň nálezů.


3. Nepoškodit krajinu.

Prakticky jedinou možnou variantou bylo zakopat se pod zem. Když se podíváte na krajinu, která se zde nachází, zjistíte, že je velmi poetická a ladná. Jsou zde dlouhé křivky, ze kterých nahoře vystupuje bílá vápencová skála. To se stalo jedním z našich motivů. Chtěli jsme, aby Archeopark navenek asocioval právě tyto vápencové skály a aby z krásných a ladných tvarů krajiny „vyjelo“ několik málo bílých geometrických bloků. Občas se říká, že jsme chtěli vytvořit jeskynní prostor, ale tak tomu není. Ten vyšel z daností, které bylo zapotřebí dodržet.

Pavel Pijáček: Na začátku stavby jsme ještě museli lokalizovat polohu starých archeologických výzkumů, provést sondy a následně i všechny stupně projektové dokumentace. To se již psal rok 2014. Následoval velký plošný výzkum a začátek stavby.

Radko Květ: Během výstavby však bylo zapotřebí projekt měnit. Důvodem byla velká skládka mamutích kostí, která byla nalezena jinde, než se původně předpokládalo. Štěstím bylo, že se kosti nacházely na ploše stavby, a tak nebylo nutné žádat o změnu územního rozhodnutí, ale jen udělat změnu stavby před dokončením. Předělávala se tak pouze dispozice.

Pavel Pijáček: V jedné recenzi jsme se dočetli, že v interiéru vznikla nesmyslná chodba, což je právě pozůstatek nástupu do původní in situ expozice. Úzká, přibližně šest metrů dlouhá chodba je nyní výstavním prostorem a na jejích zdech lze najít malby.

Radko Květ: A mně se třeba moc líbí. Změna stavby každopádně nebyla jediným prvkem, na který jsme museli reagovat. Návrh pod zemí byl pro nás vcelku jednoduchý, ale nad terénem, kde jsme se museli pouštět až do krajinného sochařství, to stále nebylo ono. Už ve studii jsme měli dvě nebo tři perspektivy, které ten prostor jasně zobrazovaly. Dělali jsme zde řadu lepenkových modelů, ověřovali tvary, zjišťovali, jak to bude vypadat nad terénem. Teprve těsně před termín odevzdávky jsme zkoušení zarazili a vybrali prostě tu nejlepší variantu.

Archeopark pohledem statika Pavla Hladíka

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?

Přidat se k předplatitelůmPřihlásit seZískat přístup