„Japonci mají bytostnou úctu ke starým stromům, já ji mám také“

Při našich setkáních, když jsme po republice cestovali za vašimi stavbami, mě zaujalo, jak jste velmi zasvěceně a s vášní hovořil o zeleni, stromech, květinách, keřích, ale třeba i travinách, které jste dokázal přesně pojmenovat. Kdy jste si takový vztah k přírodě vypěstoval?

V Boskovicích jsme měli velkou zahradu – vedle zahrady rodiny malíře Kubína –, kde jsem trávil veškerý volný čas. Botanika je od dětství jeden z mých největších koníčků. Ostatně Paula Kleeho jsem si zamiloval, protože jeho tvorba úzce souvisela také právě s rostlinným světem. Jako kluk jsem sbíral kaktusy, sukulenty, orchideje, z nich pak hlavně střevíčníky, kterých jsem měl snad třicet druhů – střevíčník pantoflíček rostl v Moravském krasu, kde jsem později vyrůstal. Uchovával jsem je v pokojových sklenících, každý den je rosil. Mimochodem, pěstoval jsem i strašilky, živočichy podobné větvičkám. Dělával jsem si herbáře, pořád je mám schované, lisoval jsem všechny druhy rostlin, které jsem kolem sebe viděl. Zvlášť jsem měl herbář na listy a jehlice stromů, zvlášť na mechy a trávy.

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?