Studio Caruso St John Architectes bylo založeno v roce 1990 Adamem Carusem a Peterem St Johnem. Mezinárodní ohlas sklidila jejich realizace New Art Gallery ve Walsallu (Anglie), která byla otevřena v roce 2000. Po tomto úspěchu získalo studio zakázky mnoha veřejných institucí a soukromých investorů z oblasti muzeí a galerií. Adam Caruso byl v roce 2011 jmenován profesorem na ETH v Curychu, kde přednáší obor architektury a stavitelství.

V České republice bohaté na historickou architekturu jsou intenzivně sledovány tvoje práce v koexistenci s historickými budovami. Je něco, co tě zajímá na české architektuře třeba i v souvislosti historické a s ní související soudobé architektury?
V České republice se člověk ocitá tváří v tvář celé škále historických slohů, od gotiky přes baroko až po modernu. Jejich záběr je hlubší, širší a bohatší než v Británii. Lze narazit i na překvapivé a velice ojedinělé kombinace, jako například u Santiniho práce, do níž jsi mě zasvětil a která podle všeho vnáší do baroka gotickou senzitivitu. Možná že právě takové prolínání přístupů, obvykle zcela odlišných, je odpovědí architektury na téma historie a navrhování. Nejzářivějším příkladem, který miluji a chovám k němu nejhlubší respekt, je Plečnikova práce na Pražském hradě. To je opravdový majstrštyk.

Co znáš nebo co tě v České republice zaujalo z architektury jedenadvacátého století?
O současné české architektuře toho moc nevím, a protože jsem navštívil jen centra měst a městeček, možná jsem ta nejhorší selhání v podobě komerčních budov ani neviděl. Lidé mi ale vyprávěli o stopě, kterou tady zanechal Miroslav Šik, když tu jeden rok na konci devadesátých let přednášel. Setkal jsem se s několika jeho tehdejšími žáky, z nichž se mezitím stali významní učitelé. A pak také vím, ale jen z fotek, o tvých úžasných dřevěných věžích!

Obecně, i přes můj omezený rozhled, znám trochu českou literaturu 20. století, Kafkou počínaje a Škvoreckým konče. A taky Formanovy a Menzelovy filmy.

Tvoje žena je známá teoretička architektury. Prolíná se někdy vaše práce a jak?
Osobně mě Helenin způsob uvažování a psaní o architektuře hluboce ovlivnil. Přiměla mě, abych si uvědomoval, jak hluboké předsudky panují v zažitém pohledu na architektonickou tvorbu, jaká existuje předpojatost daná pohlavím i politickou mocí. Nemusím chodit daleko, stačí vzít za příklad Spojené království. Domnívám se, že díky tomu, že jsem si byl těchto věcí více vědom, změnil se i můj pohled na vnímání místa a použitých forem. Na ETH v Curychu jsme také společně napsali řadu knih, byli jsme tedy nuceni velice úzce spolupracovat a prošli jsme mnoha diskuzemi i hádkami.

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?