Vše

Místo jako událost a sdílení světa


Dům Alvara Aalta
Filip Šenk, 21.3.2022
Foto Filip Šenk
123 vidělo         0 se líbí




Zabývat se úvahami o povaze a potřebě místa by se mohlo zdát zbytečné, protože je běžnou, snad i obyčejnou součástí naší zkušenosti světa. Podívejme se především skrze volný výklad úvah finského praktika i teoretika architektury Juhaniho Pallasmaay na to, že zkušenost místa není obyčejná ani samozřejmá.


O architektuře jsme přirozeně zvyklí uvažovat jako o pevně vystavěném, fyzickém prostředí, v němž se každodenně pohybujeme. Můžeme se sice příležitostně chodit „prostorově občerstvit“ do prostředí mimo zdi, ale jen proto, abychom se mezi ně opět vrátili. Takto vytvořené prostředí není běžně odtažité, velmi snadno se ho lze dotknout či se o něj přímo opakovaně opřít, a také proto tvoří pevný rámec našeho pohybu světem. Ironie dějin tomu chce, a v posledních letech není výjimkou, že se o dům doslova opřít nelze, protože má novou zateplovací vrstvu. Domy jsou zvenku křehčí, a ač to sice lze popsat jako symptomatický prvek současného chápání kvality žitého prostředí, i taková vrstva však zpravidla přilnula k něčemu pevnému a trvalému. Tím chci říct, že základní zkušenost architektury se radikálně nemění, architektura totiž stále zůstává běžným nástrojem k vytváření hranic, díky nimž se ve světě lépe orientujeme. Architektura je v tomto ohledu tím nejvýraznějším prostředkem, kterým si budujeme naši výchozí pozici ve světě: místo, odkud se nám svět jeví. A nejen to, díky místu, respektive struktuře míst, se nám svět zdá uchopitelný, zapamatovatelný.



Studio Helsinky – Alvar Aalto, 1956


Moderní architektura byla několikrát nařčena, že způsobuje pocit ztráty místa, že přímo budí dojem ne-místa už jen proto, že je univerzalistická, transkulturní a nerespektuje komplexní situaci, do které zasahuje. Není to zase tak překvapivé osočení, vždyť internacionální styl se k těmto hodnotám přímo hlásí už svým jménem; respektive byl to jeden pokus, jak ukázat, že existuje něco jako globální rovnostářská kultura. V pozadí tohoto pokusu je ukrytý značný optimismus o světovém vývoji a hledání nové, moderní a spravedlivější společnosti, která už leží na dosah. A i když odhlédneme od slavné výstavy, která internacionální styl definovala z pozice historie či teorie, třeba pět bodů moderní architektury, jak je zformuloval Le Corbusier v polovině dvacátých let minulého století, žádnou vazbu ke konkrétní situaci nerozvíjí.


Juhani Pallasmaa a jeho pojetí místa


Místo se nachází uvnitř hranic, vzniká a zaniká s nimi. Taková hranice ale není všelijaká, a když se ji budeme snažit blíže popsat, brzy narazíme na potíže. Jedna z dobrých možností, jak se vyhnout brzkému zacyklení vlastních úvah, je podívat se do knih autorů, kteří danému



PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?



Přihlaste se, zaregistrujte nebo se staňte našimi předplatiteli a zařaďte se do exkluzivního klubu fanoušků architektury.

Žijeme architekturou a jsme v kontaktu s těmi nejlepšími architekty v Česku i ve střední Evropě. Píšeme o tom, jak o architektuře přemýšlejí, a přinášíme vám stavby, které vytvářejí.

Protože na architektuře záleží!




Přidat se k předplatitelůmPřihlásit seZískat přístup




FacebookSdílet
Líbil se vám článek? Nemusíte dávat like, dejte nám
o tom vědět kliknutím na ikonku srdce.



Podobné články







< zpět na přehled článků