Vše

Legendární řopíky


Jan Lakosil, 20.5.2022
1099 vidělo         2 se líbí




Pokud cestujete do pohraničních oblastí, jen stěží lze přehlédnout pevnůstky bývalého předválečného opevnění, které bylo budováno na obranu republiky proti Německu (a Maďarsku) v letech 1935–1938. Pohled na tyto dnes již opuštěné a chátrající objekty často nutí k otázkám po smyslu jejich existence, spojenectví a zradě a možnostech naší armády na podzim roku 1938. Na tyto bunkry se však nemusíme dívat jen z hlediska vojenského nebo historického, je tady hledisko ještě jedno – stavebně-konstrukční, ba dokonce i architektonické.


Nejprve se ale vraťme do první poloviny třicátých let 20. století. V roce 1933 se v sousedním Německu dostává k moci Adolf Hitler, jehož agresivní politika nenechává příliš pochyb o tom, že zajištění obrany republiky musí být jednou z priorit mladého československého státu. Od rozhodnutí o výstavbě opevnění na vládní úrovni až k realizaci objektů v terénu nebyla jednoduchá cesta. Bylo nutno zajistit financování těchto nákladných staveb úvěrem z Francie, navíc čs. armáda neměla s návrhem ani realizací moderních fortifikačních staveb žádné zkušenosti. Zde museli pomoci francouzští poradci se svými zkušenostmi z Maginotovy linie. První objekt těžkého opevnění byl vybetonován na sklonku roku 1935 na Ostravsku, v následujícím roce již běžela výstavba v celém pásmu mezi Odrou a Krkonošemi. V roce 1936 se objevují v pohraničí první objekty lehkého opevnění tzv. starého typu, který byl v roce 1937 nahrazen lehkým opevněním nového typu, jehož objekty jsou označovány též jako řopíky podle zkratky Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP). Tento typ objektů opevnění měl nakonec tvořit páteř obrany Československa, do října 1938 vyrostlo podél hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem více než 9 tisíc těchto železobetonových kulometných pevnůstek. Tedy poměrně značné množství staveb v malém časovém horizontu – to vyžadovalo nejen důkladné plánování a řízení ze strany armády, ale také značné pracovní nasazení civilních dělníků, zvláště když uvážíme, v jakých podmínkách a oblastech bylo opevnění budováno. Podívejme se nyní blíže na některé zajímavosti, které souvisely právě s výstavbou lehkého opevnění v letech 1937–1938.


Schvalovací proces – celkem slušná rychlost


Samotné realizaci stavby lehkého opevnění předcházel poměrně složitý proces zahrnující vytýčení jednotlivých objektů, odsouhlasení či úpravy stanovišť Ředitelstvím opevňovacích prací, jednání o výkupech pozemků, případně jejich vyvlastnění, vypsání om



PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?



Přihlaste se, zaregistrujte nebo se staňte našimi předplatiteli a zařaďte se do exkluzivního klubu fanoušků architektury.




Přidat se k předplatitelůmPřihlásit seZískat přístup




FacebookSdílet
Líbil se vám článek? Nemusíte dávat like, dejte nám
o tom vědět kliknutím na ikonku srdce.



Podobné články







< zpět na přehled článků