Tereza Šváchová začala psát své newslettery v srpnu 2023. Její úvahy o tématech, která hýbou světem architektury nebo kterým by naopak měla být věnována pozornost, můžete měsíc co měsíc číst ve svých e-mailových schránkách. Protože nám přišlo škoda, aby tato zamyšlení končila kdesi v hlubinách kyberprostoru, řekli jsme si, že je budeme pravidelně zveřejňovat na našem webu. Budou k nim tak mít přístup i ti, kdo se k odběru newsletteru přihlásili třeba teprve včera. Zajímá vás, o čem Tereza psala ve svém pětadvacátém newsletteru z června 2025?

Milí čtenáři,

není to tak dávno – bylo to, myslím, v květnu –, co jsem z pravidelného INTRO diskurzu udělala report o mém výletu do Polska. (Mimochodem minulé diskurzy jsme se rozhodli průběžně zveřejňovat i na našem webu v sekci Články, můžete si je tam tak snadno zpětně dohledat.) Snad mi tedy odpustíte, že se i dnešní psaní bude týkat mých cest. Ta aktuální je totiž tak intenzivní, že se od toho nemůžu oprostit.

Tyhle řádky píšu zrovna v překrásné kavárně na břehu japonského Vnitřního moře (Seto Naikai). Možná až v příliš klimatizovaném prostoru, kde strohé zdi z dokonalého pohledového betonu rámují neustále živý obraz mořských vln, lámajících se o bezpočet hustě zalesněných pahorkatých ostrůvků, jež z nich vystupují. Je to trochu jiný, mnohem prostší a přitom bohatší pohled – přes jednoduché sklo bez rámu a subtilní obvodovou stěnu. Mimochodem mladá Japonka, která mě před pár dny ubytovávala, se hned po otázce, jaké je v Česku počasí, zeptala, jak u nás vypadají domy. Snažila jsem se jí vysvětlit základní rozdíly. Nemohla uvěřit tomu, že naše okna mají tři vrstvy skla a robustní rámy. Neustále opakovala, že musejí být extrémně těžká a naše domy díky tomu velmi solidní.

Ta kavárna, kde zrovna sedím, se nachází na ostrově Naoshima – na jednom z takzvaných uměleckých ostrovů, které jsou výsledkem jednoho z nejambicióznějších kulturních projektů v Japonsku – Benesse Art Site Naoshima, za nímž stojí zejména Soichiro Fukutake, dědic vydavatelského impéria Benesse Corporation, a architekt Tadao Andó, který pro tento projekt navrhl řadu ikonických budov. V osmdesátých letech totiž tyto ostrovy začaly kvůli stárnutí populace, a tedy i oslabení tradičního průmyslu upadat, a tak se Fukutake rozhodl tuto oblast revitalizovat a oživit. Ne přímo turistikou, ale prostřednictvím umění a architektury v úzkém spojení s překrásnou přírodou.

Vjemy, dojmy a emoce spojené s tímto místem by vydaly na samostatné téma. Dejte vědět, pokud by vás zajímalo. Já jsem svoji cestu ale započala před několika týdny v Tokiu a už po pár hodinách, které jsem tam strávila, jsem měla jasno, o čem následující INTRO diskurz bude. Měla jsem totiž okamžitě pocit, jako bych tu byla doma. A to je v zemi, kde si nedokážete přečíst ani menu v restauraci, neumíte spláchnout toaletu a všem automaticky při pozdravu podáváte ruku, trochu zvláštní, ne?

Chcete pokračovat ve čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo se staňte předplatitelem INTRA.

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?