Tereza Šváchová začala psát své newslettery v srpnu 2023. Její úvahy o tématech, která hýbou světem architektury nebo kterým by naopak měla být věnována pozornost, můžete měsíc co měsíc číst ve svých e-mailových schránkách. Protože nám přišlo škoda, aby tato zamyšlení končila kdesi v hlubinách kyberprostoru, řekli jsme si, že je budeme pravidelně zveřejňovat na našem webu. Budou k nim tak mít přístup i ti, kdo se k odběru newsletteru přihlásili třeba teprve včera. Zajímá vás, o čem Tereza psala ve svém sedmnáctém newsletteru z listopadu 2024?

Milí čtenáři,

v poslední době jsem se několikrát dostala do situace, kdy jsem měla vyjádřit svůj názor na některý již realizovaný, vznikající nebo teprve zamýšlený mural, tedy malbu umísťovanou do veřejného prostoru na fasádu domu nebo na jiný typ architektury.

Pokaždé jsem měla tendenci dílo rozebírat do poslední čárky a hodnotit, jak reaguje na architekturu nebo v mnohých případech ignoruje tu, ke které se přimyká. Hned ve druhém plánu jsem si ale řekla, že to není jen tak, když je toho v poslední době kolem tolik. Tak mě napadlo se nad tím zamyslet ve větším měřítku.

Co si o muralech myslíte vy?

Pokud bych se chtěla ponořit hodně hluboko do dějin grafiky ve veřejném prostoru, musela bych zřejmě odkrýt nekonečné množství vrstev historie graffiti, a do toho se v tak relativně krátkém textu vůbec nechci pouštět. Díla na fasádách domů vznikající na objednávku mají ale v pouličním umění, které se objevovalo bez varování, neoddiskutovatelný původ.

Od samého počátku bylo graffiti převážně nelegální formou uměleckého vyjádření nebo politického protestu, ztvárněného často na zdech podchodů nebo na opuštěných místech (tedy tam, kde bylo snazší pracovat bez obav z dopadení), a od té doby urazilo dlouhou cestu.

Například v Německu bylo v době studené války umění vznikající na Berlínské zdi samo o sobě významným aktem vyjádření politického názoru a velká část graffiti, která se na ní objevila, zůstala dodnes zachována jako důležitá součást moderní historie. Pokud se vrátíme ještě o něco hlouběji do minulosti, narazíme na kresbu s názvem „Kilroy was here“, tedy „Byl tady Kilroy“, vyobrazující holohlavého muže s dlouhým nosem vykukujícím zpoza zdi, která fungovala jako vizitka spojeneckých vojáků za druhé světové války.

Z téže doby pochází také graffiti na stropě hospody Eagle v britské Cambridgi, vytvořené letci během druhé světové války, kteří sem před odletem psali svá jména a čísla letek nebo vytvářeli čmáranice pomocí voskových svíček, benzinových zapalovačů a rtěnek.

Zmiňovaná graffiti v Berlíně i Cambridgi získala díky svému historickému významu mimořádnou kulturní hodnotu.

Stejně jako mnoho jiných původně okrajových uměleckých forem si nakonec i graffiti získalo popularitu a proniklo do hlavního kulturního proudu, kde se rozvětvilo do nových forem. Jednou z nich je i pouliční umění vznikající na zakázku, které je dnes nejen prostředkem k budování komunit, ale i velkým byznysem povyšujícím atraktivitu fasád prominentních staveb, jimž dodává nejen barevnost, ale i vyšší cenovku.

Dobu, kdy si majitelé domů přáli, aby na jejich objektech žádná díla nebyla, zřejmě změnil kult anglického streetartového umělce vystupujícího pod pseudonymem Banksy. Mnohá velká města dnes zvou na organizované procházky za pouličním uměním. Strategicky umístěné muraly mohou být pro mnohé podniky velmi cenné z hlediska jejich návštěvnosti a oblíbenosti. Nicméně výhody ze vznikajícího umění neplynou jen pro komerční podniky. Streetartové projekty mohou propůjčit pozitivní image i celé čtvrti, která se tak sama stane značkou. V lepším případě mohou umělecká díla vyvolat diskuzi mezi obyvateli, což může mít ve výsledku pozitivní efekt: větší sounáležitost, méně vandalismu a výraznější ochotu k empatii.

Umění bylo historicky vnímáno převážně v kontextu muzeí a galerií – míst, kam nemá přístup každý. Streetartová díla, která mohou sdílet všichni bez rozdílu, však tento úzus boří. Vytvářejí bezplatnou a snadno dostupnou příležitost, jak si umění vychutnat bez jakýchkoli bariér, či možnost zprostředkovat každodenní kontakt s uměním například dětem, což může zlepšit jejich schopnost kreativně myslet a řešit problémy.

Svým pouličním uměním je ve světě proslulý například Arts District v Los Angeles, Calle Lanín v Buenos Aires nebo Shoreditch v Londýně. Praha má svou uměleckou čtvrť v sedmé městské části a například již dvakrát hostila muralový street festival Urban Pictus, během nějž vzniklo v naší metropoli několik nových muralů, které pěkně zmapoval web Pražské výhledy.

Muraly jsou mocným nástrojem k proměně veřejných prostranství, k tomu, jak je obnovit a učinit je živější a poutavější. Utužují pocit sounáležitosti s místem, podporují občanskou angažovanost a přispívají k ekonomickému rozvoji a řešení sociálních i environmentálních otázek.

Je ovšem nutné myslet na to, že každé z nově realizovaných umění by mělo vznikat v souladu s architekturou objektu, na který je umísťováno, a nemělo by ji ignorovat. Nikdy by nemělo působit rušivě ani vůči okolí, ani vůči místním uživatelům a kolemjdoucím. A nakonec je dobré nezapomínat ani na to, že všeho moc škodí.

K odběru newsletteru se můžete přihlásit ZDE nebo zakoupením předplatného INTRA. Z odběru newsletteru se můžete kdykoli odhlásit.