Téměř neviditelný dům na rozhraní krajiny a architektury přispívá do diskuse o nikdy nekončícím dilema faerské architektury: Kde končí krajina a kde začíná architektura? A existuje-li tato hranice, jak ji co nejvíce setřít?

Příroda Faerských ostrovů je spektakulární. Nad studené vody Atlantského oceánu se tyčí ostré vrcholy jednotlivých kopců, které jako by někdo pečlivě vysoustružil do pravidelných kuželovitých tvarů. Díky prudkým severním větrům zde téměř chybí stromy. Pravidelný přísun vydatných dešťových srážek však zajišťuje bohatý travnatý porost, který spásají všudypřítomné ovce.

Právě vrstva trávy je elementem spojujícím faerskou (stejně jako například grónskou nebo islandskou) architekturu s krajinou. Na Faerských ostrovech příroda striktně ovlivňuje chod běžných lidských dní. Tradiční travnaté drny na střechách mají logicky izolační funkci a navzdory náročné údržbě se používají na stavbách dodnes, mimo jiné i pro jisté estetické hodnoty.

Při pohledu na malé městečko Norðragøta nacházející se na západě ostrova Eysturoy musí člověk vynaložit notné úsilí, aby rozpoznal novou budovu radnice navrženou dánským studiem Henning Larsen Architects. Ne však proto, že by svou průměrností zapadla mezi ostatní běžné domy, ale proto, že svým tvaroslovím a utvářením respektuje typický krajinný ráz, kterým je obklopena. Nenápadně se zařezává do ostrých břehů a díky ozeleněné střeše se zdánlivě vznáší nad řekou, kterou překračuje.

Dříve, než byla v Norðragøta postavena velká rybářská fabrika, bývala zdejší pláž místem, které sloužilo k setkávání lidí při zvláštních příležitostech. Protože však nejdůležitější položku faerské ekonomiky představuje rybářský průmysl, město o pláž před časem přišlo.

Od nové radnice Eysturkommuna se proto očekávalo, že vytvoří nové místo setkávání a slavností, které má podpořit místní komunitu. Mezi dvěma břehy rozkročený dům s přístupnou zelenou střechou tak tvoří obytný most, jehož typologické kořeny lze stopovat až do tradičních evropských měst, jako jsou Benátky či Florencie.

V interiéru budovy je jasně patrný vztah k přírodě a řece, která je viditelná skrze kruhové prosklení v podlaze hlavního sálu, kde se pravidelně konává setkání městské rady. Ta zasedá u kruhového stolu vycházejícího z principu kiva – kruhových ceremoniálních sálů, které užívali k rituálním či politickým událostem původní američtí indiáni na jihozápadě USA. U takovéhoto stolu nikdo nesedí na konci, všichni se setkávají za stejných parlamentních podmínek. Zde padají klíčová rozhodnutí obce a zároveň lze skrze skleněnou podlahu spatřit pstruhy na jejich cestě na širé moře.

Do dřevěného obložení budovy je zabudována světelná a zvuková instalace umělce Jense Ladekari Thomsena, která je inspirována zvuky a strukturami patrnými v místní společnosti a přírodě. Kolemjdoucí tvrdí, že dům vypráví o okolí a tím vytváří nový příběh o zdejší krajině a společenství.

Radnice Eysturkommuna
Veřejné a kulturní stavby
Místo: Oyran 2, Norðragøta,
Faerské Ostrovy
Klient: Eysturkommuna
Autor: Henning Larsen Architects,
tým Henning Larsen North Atlantic
Spolupráce: Rók-EL, Z. Leitisstein,
Signar á Fríðufløtum, ÁWAY, Klima
Užitná plocha: 750 m²
Realizace: 2016–2017
Foto ©: Nic Lehoux
www.henninglarsen.com