Každý návrh prostorové akustiky a audiovizuální techniky musí vedle účelu daného prostoru zohledňovat i jeho rozměry, tvar, stavební materiály a konstrukce. Různé kombinace těchto vstupních parametrů mohou vést k různým přístupům a řešením, jak zajistit jeho správnou funkčnost.

V souvislosti s návrhem akustiky, audiovizuální techniky a scénického osvětlení bývá jedním z nejčastějších požadavků investorů – a následně také zadáním architektů – víceúčelový sál. Jde o prostor, jenž musí být navržen tak, aby bylo možné přizpůsobit ho široké programové škále a ideálně aby obstál i v téměř nepřetržitém provozu. Dopředu je tedy třeba počítat s tím, že zmiňované prvky musejí být schopny na nejrůznější úpravy prostoru pružně reagovat (proměnná akustika a mobilní či přenastavitelné koncové prvky včetně možnosti jejich rozšíření). Je tedy nezbytné navrhnout odpovídající množství přípojných bodů a nosných konstrukcí, které tuto variabilitu umožní. Ruku v ruce s tím jde také široký rozsah zatížení stěn i stropů a množství průrazů pro kabelové trasy.

Beton jako spoluhráč

Za těchto okolností je beton ideálním výchozím materiálem – prostor lze díky němu koncipovat a vybavit téměř libovolně, protože celková nosnost stavebních konstrukcí ani jednotlivé kotevní body nejsou obvykle z pohledu hmotností typických koncových prvků limitující. Variabilita prostoru může dokonce spočívat i v možnosti otočení celého vnitřního uspořádání sálu o 90 nebo 180 stupňů. Betonové prostory tak vlastně představují ideální „hřiště“ pro rozmanité a kreativní návrhy.

Jako příklad lze uvést víceúčelový sál DOX+, kde beton hraje hlavní roli. Díky pohyblivé elevaci a variabilní akustice lze tento prostor adaptovat téměř libovolným způsobem. Zasouvatelná tribuna zajistí jak optimální pozorovací úhly pro režim kina či divadla, tak volnou rovnou plochu pro koncerty či tanec. Na stropě je k dispozici řada kotevních bodů pro rozmanité expoziční instalace, scénické osvětlení i výkonové ozvučení, u čelní stěny je instalováno velkoplošné elektrické promítací plátno.

Prostor je variabilní i z hlediska akustiky, přičemž akustické úpravy mohou být statické i dynamické. Základní redukci doby dozvuku zajišťují stěnové obklady, proměnná část je zajištěna stropními akustickými prvky, jejichž natočení ovlivňuje zejména subjektivní vnímání akustického charakteru prostoru.

Veškeré uvedené vybavení představuje významně těžké prvky (například plátno váží přes 400 kilogramů), jejichž instalace by bez adekvátně dimenzovaných nosných konstrukcí nebyla možná.

Druhým příkladem může být O₂ universum. Jde o komplex řady konferenčních sálů, kde největší z nich (sál A) slouží vedle kulturních akcí také ke sportovním utkáním. Jeho členitý tvar s elevacemi po obvodu a množstvím průchodů je tvořen obvodovými betonovými konstrukcemi, na kterých jsou instalovány veškeré prvky potřebné pro jeho provoz.

Beton jako soupeř

Zatímco z hlediska možností instalace nejrůznějších prvků a vybavení je pevnost a tvrdost betonu výhodou, z hlediska šíření zvuku je třeba být na pozoru. Odrazivé akustické prvky mohou být sice v určitých situacích žádoucí (například akustické difuzory), ale pro vytvoření akustické pohody, zajištění dobré srozumitelnosti mluveného slova a kvalitního ozvučení je zapotřebí věnovat pozornost akustickým prvkům a parametrům mikrofonů a reprosoustav.

Asi nejproblematičtější z hlediska správné akustiky jsou reprosoustavy pro evakuační rozhlas, které musejí být certifikovány dle příslušné normy a musejí být navrženy tak, aby byly schopny za všech okolností zajistit maximální srozumitelnost řeči. Opakované odrazy zvuku a paradoxně také velký počet vzájemně se překrývajících a rušících reprosoustav, jež jsou od posluchače různě vzdáleny, srozumitelnost značně narušují.

Návrh prostorové akustiky se pochopitelně netýká pouze zmiňovaných víceúčelových sálů. Při návrhu ozvučení chodeb, výrobních hal nebo tunelů je často nutné počítat s velmi nepříznivými akustickými podmínkami, protože v tomto prostředí by akustické úpravy buď nedávaly smysl z ekonomického hlediska, nebo by zde akustické materiály rychle degradovaly a ztrácely svou funkčnost. Návrh ozvučení tak musí betonové konstrukce akceptovat a projekt se často stává spíše studií proveditelnosti, která může v souvislosti s nouzovými zvukovými systémy vyústit i v alternativní řešení, jako jsou například sirény či stroboskopy (vizuální signalizace poplachu). Takový evakuační systém však vyžaduje proškolení přítomných osob, nehodí se proto pro veřejné prostory.

Z praxe lze uvést například návrh ozvučení plánovaných tunelů metra D – pro šíření zvuku v tunelech existují speciální reprosoustavy, jejichž zvukovod dokáže navázat na tvar tunelu, a zajistit tak šíření zvuku na velkou vzdálenost. To je velkou výhodou zejména z hlediska nákladů na revize a údržbu.

AVT Group
www.avtg.cz