Beton je kompozitní stavební materiál. Vzniká smícháním sypkého pojiva, plniva, přísad a příměsí ve vodné suspenzi, připomínající tvárnou kaši. Po ztuhnutí pojiva vznikne pevný slepenec. Nejčastějším betonem je cementový beton, v němž je pojivem cement a plnivem kamenivo.

Výše uvedená definice se v širším významu týká nejen betonů do podlah, základů, litých konstrukcí apod., ale i zdicích malt, omítek a dalších. Právě tak budeme chápat pojem beton i v tomto pojednání.

Nejčastější pojiva

Nejznámějším pojivem v České republice je zřejmě portlandský cement. K jeho výrobě je zapotřebí zejména mletá granulovaná vysokopecní struska (MGVPS), elektrárenský popílek typu F (pop.-F) a C (pop.-C) a křemičitý úlet (KÚ), jejichž zastoupení v portlandském cementu (PC) znázorňují příslušné bleděmodré plochy v ternárním diagramu na obr. 1. V blízkosti vrcholů trojúhelníka je křemen (SiO₂), korund (Al₂O₃) nebo hematit, česky krevel (Fe₂O₃) a v posledním vrcholu je pálené vápno (CaO) nebo periklas (MgO).

Každý bod ternárního diagramu představuje určitý typ cementu. Příkladem je pucolánový popel, vlastně jemný písečný sopečný popel, který byl využíván od starověku jako hydraulické pojivo do malt a betonů. Chemicky je to vulkanický hlinitokřemičitan, který byl objeven již v dobách starého Říma u města Pozzuoli na úbočí Vesuvu (Itálie) a později i jinde. Stavby, kde byl tento cement použit jsou např. římské Koloseum, Pantheon a jiné.

Popílek, používaný při výrobě dnešního cementu, je anorganická zplodina vznikající při spalování pevných, zpravidla jemně mletých paliv v uhelných elektrárnách. Zachycuje se z kouřových plynů v mechanických a elektrických odlučovačích. Při výrobě betonu se jedná o latentně hydraulickou příměs.

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?