Městská knihovna v Rožnově pod Radhoštěm

K návrhu projektu se architekti dostali vítězstvím v otevřené architektonické soutěži v roce 2016. Jejím cílem bylo najít nejvhodnější řešení, jak rozšířit kapacitu městské knihovny se sídlem v historizující vile, jejíž prostory nebyly dostačující pro výukové programy a další aktivity. Přístavbou nového objektu tak vzniklo zázemí pro seniory a rodiče s dětmi, došlo k rozšíření prostoru pro mladé čtenáře a vytvořilo se zde i bezpečné místo pro setkávání náctiletých.

Přístavba vytváří předěl mezi novým veřejným prostorem na nároží ulic a zahradou a funguje jako nový vstup do knihovny. Role přístavby a vily se tím otočily; přístavba je novým hlavním prostorem, který splňuje požadavky na moderní knihovnu s kavárnou a přednáškovými prostory a vila nyní funguje především pro dospělé čtenáře – jako čítárna a studovna – a jako zázemí pro administrativu.

Přístavba a stará vila mají výrazně odlišný charakter interiéru. Nová budova je moderní a vzdušná, otevřená do zahrady skleněnou fasádou. Je věnována novinkám, dětským knihám, kavárně, přednáškám a workshopům. Vysoké dřevěné regály jsou zakomponovány do stěn, police v prostoru jsou nízké a pojízdné, aby byl interiér přehledný a mohl se přizpůsobovat aktuálním potřebám. Podél prosklené fasády jsou čtecí místa s křesly pro dospělé, děti se schovávají s knihami do zákoutí v policích a batolata lezou v ohrazeném „pískovišti“. Díky různým výškám polic, stolů i sedacích prvků si každá věková skupina najde své místo.

Interiér vily je naopak tradiční. Má komornější charakter s vysokými regály v modrozelené barvě se čtecími zákoutími v arkýřích a atmosféru starých knihkupectví. Ve střední části je nový otvor ve stropě se zavěšeným lustrem, který propojuje podlaží, přináší světlo dovnitř půdorysu a zve návštěvníky do patra. V místě původního vstupu vznikl nový prosklený arkýř s výhledem do prostranství před knihovnou. Díky těmto zásahům dostává dům zcela novou kvalitu prostoru – z obytné vily se stala opravdová veřejná stavba.

Hlavním materiálem použitým v interiéru je borovicová spárovka, která evokuje tradiční stavby v podhorské oblasti. V nové části je dřevo přírodní, s bílými a žlutými doplňky, ve staré vile je natřeno výrazným modrozeleným lakem. Barevná paleta nábytku a podlah je jednoduchá, barvy do interiéru vnášejí samy knihy a výrazné akcenty křesel.

Důležitým parametrem, jenž ovlivnil podobu přístavby, je velmi nízká energetická náročnost stavby. Právě z té vychází kombinace stavebních a technologických prvků, které architekti při návrhu použili.
Zelená střecha omezuje přehřívání a zlepšuje zadržování dešťové vody na pozemku. Přesah střechy pasivně stíní prosklenou fasádu na západě, jež je tvořena kvalitním trojitým zasklením vyplněným argonem. Vytápění i chlazení zajišťuje tepelné čerpadlo země/voda se třemi zemními vrty pod budovou. Díky tomu, že je topné, respektive chladicí potrubí rozvedeno ve stropě, může být tepelné čerpadlo během léta využito i k chlazení. Toto řešení na jednu stranu umožnilo naprostou variabilitu uspořádání nábytku v přístavbě, na straně druhé si vyžádalo technicistní pojetí nezakrytého stropu a použití svislých stropních akustických prvků – bafflí. Tím interiér získal pravidelný rytmus, který se opakuje ve svislých fasádních trámech i v pravidelném členění regálů podél stěn.

Konstrukčně je přístavba řešena jako železobetonový skelet s ocelovými sloupy a zdivem s izolační výplní. Díky tomu může prostor uvnitř přístavby volně plynout a těžit z velkorysého propojení se zahradou i veřejným prostorem.