
Tento minimalistický rodinný dům je architektovým vlastním domem – osobním manifestem, v němž je více než dvě desetiletí navrhování rezidenční architektury pro ostatní kondenzováno do jediné, vysoce koncentrované odpovědi na náročný městský pozemek v Praze. Každý centimetr se stal vědomým rozhodnutím, jehož výsledkem je „minimální maximum“ – dům bez chodby, s centrální jídelnou vysokou přes čtyři metry a třemi podlažími, která se navzájem posouvají o půl patra.
Pozemek mezi vilami a bytovými domy působil tak nezastavitelně, že dlouhou dobu zůstával pouze zanedbanou prolukou se třemi zrezivělými garážemi. Pouhých 240 metrů čtverečních, bezprostřední blízkost okolní zástavby, vzrostlá třešeň a přilehlá vlaková trať – to byla výzva pro architekta Jana Jakuba Tesaře, který navrhoval bydlení pro vlastní rodinu. Absolutní tvůrčí svoboda, kterou rodina nabídla, s sebou přinesla odpovědnost jiného druhu: „Pozemek formuloval, ambice motivovaly a odpovědnost kultivovala. Dům jsem dělal pro nás, pro celou rodinu, ale zrcadlí moje ego. Ego, které formovalo dvacet pět let učení se od mistrů v oboru a stavění domů pro jiné.“
Odstupy a minimalizace zastínění sousedů, dodržení uliční čáry a uchování vzrostlé třešně byly limity, které definovaly finální tvar objektu. I když je půdorysná stopa 70 metrů čtverečních – a jen čtyřicet devět z nich se tyčí do výšky okolních staveb a doplňuje uliční frontu –, dům zvenčí ani zevnitř nepůsobí stísněně. Na první pohled není zřejmé, že jde o nemovitost se třemi ložnicemi a obytnou částí na sto metrech čtverečních.
K prostorové velkorysosti přispěl vnitřní vzájemný posun podlaží – každý pokoj zaujímá odlišnou výškovou pozici, přístupnou vždy z podesty víceramenného ocelového montovaného schodiště. Díky tomu v domě odpadá chodba a jeho srdce – jídelna – získala výšku 4,2 metru a oslunění ze tří světových stran. Přidružený zapuštěný lichoběžníkový obývací prostor je útulnou jeskyní s knihovnou; je zakopán, aby byla z ulice jeho výška co nejmenší a mohl dle legislativy kopírovat hranici pozemku, přičemž podlaha dosedá na únosnou vrstvu stanovenou statikem.
Posun podlaží a částečné umístění pod terén předurčily výběr materiálu nosných stěn. Beton zůstal odhalen ve své surovosti – na zdech i stropech jsou prokreslené navržené spáry bednění. Až na dvě příčky oddělující koupelny člení prostor vestavěný nábytek. Kresba ořechového dřeva z jednoho kmene se objevuje v zádveří, v obývacím pokoji, na dvířkách kuchyňské linky i v plných posuvných dveřích nebo na nábytkové stěně u schodiště a zjemňuje surovost nosné konstrukce. Ložnice jsou v neutrálním bílém laku.
Surová materialita interiéru je v kontrastu s precizní fasádou. Celý objem včetně brány a části oplocení je oděn do profilovaného hliníkového plechu bílé barvy. Vertikální žebrování dává fasádě jemnou texturu, kterou vykreslují sluneční paprsky. Stejný plech, stejný profil, stejná bílá: gesto, které ze složitého programu dělá jeden čitelný objem. Velké posuvné okno v zahradní fasádě naopak obálku otevírá: v jídelně je díky němu de facto celá jedna stěna nahrazena průhledem do zahrady.
Beton s výbornými akumulačními schopnostmi v kombinaci s okny s trojskly, řízeným větráním, tepelným čerpadlem vzduch–voda a podlahovým topením zajišťuje bezvadné vnitřní klima. Akumulační nádrž na dešťovou vodu je využívána k závlaze zahrady i zelené střechy. Základní spotřebu obstarají fotovoltaické panely. Budova tak má minimální náklady a je velmi úsporná.
Dům je navržen jako originál do posledního detailu, včetně prototypu dveřní kliky. Ta vychází ze stejné logiky jako celý návrh. Přesná a účelná geometrie je současně výtvarným gestem.
Minimální maximum
Místo: Praha, ČR
Ateliér: Stempel & Tesar architekti
Autor: Jan Jakub Tesař, Ján Stempel
Projekt: 2020
Realizace: 2026
Klient: Jan Jakub Tesař
Plocha pozemku: 240 m²
Zastavěná plocha: 70 m²
Hrubá podlahová plocha: 150 m²
Užitná plocha: 110 m²
Foto: Filip Šlapal