Byt v pokoji

Výsledný design bytové jednotky o rozloze necelých 21 metrů čtverečních měl být jednoduchý, trvanlivý a finančně uměřený a zároveň měl do historického prostoru s klenutým stropem vnést klidnou, přitažlivou atmosféru.

Autoři návrhu se místo kompromisů rozhodli pro vědomou práci s „high-low“ kombinacemi. Na patinované mosazné plechy ve společných částech domu navázali v interiéru bytu laminovanými deskami s jemným metalickým efektem v odstínu šampaňského. Materiál je cenově dostupný, ale svým výrazem odkazuje k ušlechtilejším předlohám a doplňuje jak stávající dubové parkety ve vzoru chevron, tak obklad koupelny z přírodního travertinu. Ušlechtilé materiály tak dostávají prostor k tomu, aby vyzařovaly svou energii, zatímco ekonomičtější prvky je tiše podporují – bez toho, aby se samy tlačily do popředí.

Další výzvou byla minimální podlahová plocha, na které se měly odehrávat všechny zásadní funkce bytu. Šatna v zádveří, plně vybavená kuchyně s lednicí, troubou a myčkou, jídelní část, ložnice se šatnou i TV stěna se musely vejít na 18,3 metrů čtverečních; koupelna s toaletou, sprchovým koutem a umyvadlem, navržená již dříve v rámci developerského projektu, zabírá pouhých 2,5 metru – i zde hrála roli omezení daná tvarem klenby.

Plnohodnotné prostorové řešení našli architekti díky sdružování funkcí a precizní práci s objemem nábytku. Zvýšené čelo postele dodává dvojlůžku majestátní charakter a stává se ústředním prvkem interiéru. Zároveň v sobě ukrývá šatnu pro dva návštěvníky – s místem na zavazadla, šatní tyče i příruční zásuvky. Šatna v zádveří pak slouží pro svrchníky a obuv.

Funkce šatny byla také důmyslně propojena s TV stěnou, která současně skrývá úložné prostory před pohledy z místnosti. Limitující byla klenba stropu, jejíž oblouk přechází do svislých stěn poměrně nízko nad podlahou – běžné přistavení vysokého nábytku ke stěně zde tedy nefungovalo. Tvarování nábytkových bloků proto v horní části přebírá křivku klenby, což umožňuje prostor využít do posledního centimetru a zároveň zachovat harmonii linií.

Konstrukce nábytku musela lokálně reagovat i na výdechy rekuperační jednotky zajišťující stabilní klima a odvod vlhkosti. I tyto technické prvky integrovali architekti do vestavby tak, aby neubíraly cenné centimetry a nenarušovaly střídmý výraz interiéru.