Když se člověk podívá na fotografie divadla, ocitne se v Gotham City; když uvidí mechanismus otvíravé střechy, mocně ho ovane duch steampunku. Gotické prvky odrážejí styl starého centra Gdaňsku. Fasáda a černé cihly představují pevnost a trvanlivost. Barva záměrně kontrastuje s okolními budovami v převážně červeném provedení. Divadlo je zrcadlem města: bludištěm úzkých uliček, náměstím a spletitým světem pro různé typy aktivit. Vysoké zdi ukrývají mechanismy a technické vybavení divadla. Shakespearovský interiér je ale naopak plný jasu – bílé stěny a mramorové schody, obložení ze světlého dřeva. A nad ním je nebe.
Projekt pracoval se dvěma základními premisami: zaprvé s historickou, zadruhé s politicko-kulturní.
Historická: Ve městě na pobřeží Baltského moře stála už od počátku 17. století dřevěná budova alžbětinského divadla. Autor čelil úkolu postavit přibližně po čtyřech stoletích divadlo nové – na témže místě, ale v urbánním a krajinném kontextu naprosto odlišném – a vzkřísit ho ze stop archeologických nálezů svědčících o jeho dávné přítomnosti.
Politicko-kulturní: Polsko vstoupilo v roce 2004 do Evropské unie a začalo své pohledy namísto k Východu upírat k Západu. Došlo tedy k obratu o 180 stupňů. Ještě tentýž rok byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž o návrh na nové shakespearovské (alžbětinské) divadlo. Jako by toto nové divadlo mělo symbolizovat rozlet Gdaňsku k novým protipólným horizontům.
Divadelní budova je z formálního a funkčního hlediska rozdělena do tří hlavních částí:
V praxi to znamená volně přístupný průchozí prostor po celém obvodu objektu. Tato nová pochozí veřejná plocha leží šest metrů nad vstupní úrovní. Výška nabízí nové úhly pohledu na historickou i moderní část města v celé šíři kontrastů a doslova kompozičních kontrapunktů. Funkčně splňuje podmínku únikové trasy. Tento „chodník“ spojuje všechny úrovně komplexu včetně suterénu, který leží pět metrů pod rovinou nula.
Při pohledu zvenku je silueta divadelní budovy charakterizována třemi základními aspekty: objemem, zděnými žebry a otvíravou střechou.
Z objemu vystupují dvě zřetelně oddělené části. První představuje shakespearovské (alžbětinské) divadlo, které dosahuje výšky 12 metrů. Druhou je osmnáctimetrová vyhlídková věž. Technické a systémové možnosti spolu s požadavky na její symboličnost z ní dělají nejvyšší bod panoramatu. Když je střecha divadla otevřená, je z věže vidět do útrob sálu.
Zděné žebroví obvodových stěn podtrhuje objemové vyznění divadelní budovy a vyhlídkové věže. Zvnějšku opisuje rytmus vnitřní modulární konstrukce. Funkčně absorbuje svislé tlaky otevřených „křídel“ střechy a zároveň odolává působení severních větrů.
Otvíravá střecha vychází z typologických a symbolických potřeb. Když jsou obě její křídla otevřená v krajní vzpřímené poloze, horní hrany dosahují výše 24 metrů a završují vertikální stoupavost jednotlivých úrovní (6, 12, 18, 24 metrů). Půdorysně jsou hlavní osy orientovány východozápadním směrem. Vyhlídková věž příčně odděluje divadelní a administrativní část. Její centrální umístění omezuje průchod po chodnících vedoucích po vnějším okraji
V kontrastu k mocnosti a kompaktnosti obvodových stěn je interiér budovy proveden ve světlém dřevě. Pro divadlo byl navržen typologický model 2,8 × 2,8 × 2,8 metru, který vzešel z archeologického nálezu na staveništi. Půdorysně se opakuje šest modulů po obou dlouhých stranách a pět na krátké, což vytváří jakési široké písmeno U. Celkem je zde 51 modulů pro přibližně 600 diváků. Dřevem obložené sloupy (25 × 25 centimetrů) skrývají vnitřní ocelovou konstrukci a jsou umístěny v souladu s rytmem modulárního systému galerií. Alžbětinské a Italské jeviště jsou plně mechanizovaná, aby se dala přizpůsobit individuálním potřebám různých představení.
Technologie obsluhující pohyblivá pódia je ukryta pod podlahovou deskou. Pódia jsou mobilní a téměř napodobují střešní křídla. Prostor foyer tvoří rozsáhlý, přes dvě úrovně vysoký zavěšený box, který kompenzuje venkovní hmotu. Klene se nad prázdnými prostorami, odkud se vchází do různých částí budovy – muzeem v suterénu počínaje a galeriemi v divadelním sále konče. Když jsou střešní křídla otevřená, sluneční paprsky mohou dopadat až do suterénu.
Zde se naplňuje dvojjediná funkce divadelního provozu – kanceláře, ostraha, restaurace, šatny a podobně. Dvoupodlažní objekt se střešní terasou, na niž navazuje venkovní obchozí okruh, po kterém lze na střechu, odkud se otevírá pohled na celé město, dojít. Jiné a nečekané reprezentační místo. Třetí „pódium“.
Čtvrté „pódium“ je v každém z nás, kdo upíráme pohledy k nebi nad Gdaňskem, k nebi, v němž dlí sám Shakespeare.
Pokračování v článku Akustika divadla v Gdaňsku a v rozhovoru s Monikou Arczyńskou
Gdański Teatr Szekspirowski
Místo: Wojciecha Bogusławskiego 1, Gdaňsk, Polsko
Autor: Renato Rizzi
Spolupráce: Roberto Giacomo Davanzo, Andrea Rossetto, Emiliano Forcelli, Susanna Pisciella, Denis Rovetti, Lorenzi Sivieri, Luca Sirdone, Ernst Struwig, Andrea Mozzato
Klient: GTS (Gdański Teatr Szekspirowski)
Konstrukce: N.D.I (Sopot)
Plocha pozemku: 5 986 m²
Užitná plocha: 7 935 m²
Projekt: 2008–2014
Realizace: 2014
Náklady: 25 mil. eur / asi 627 mil. Kč
Foto: Rafał Malko, Matteo Piazza