Být porotcem architektonické soutěže v Íránu je poměrně neobvyklý zážitek. O to větší radost jsem měl, když jsem byl z Teheránu osloven a mohl jsem v této části Asie strávit v létě několik dnů.

Redaktoři z odborného časopisu Memar Magazine mě poprvé kontaktovali asi před dvěma roky. Příprava materiálů pro publikování mých prací v tomto proslulém, ale pro nás stále ještě exotickém architektonickém časopise trvala půl roku. Výsledkem byl rozsáhlý článek a titulní strana s mou galerií v Pekingu. V zahraničí (a snad i u nás) existuje navíc praxe, že redakce a nakladatelství, se kterými jednou člověk úspěšně spolupracuje, většinou komunikují dál a podobně tomu bylo i v tomto případě.

Před rokem se opět ozvali s dotazem, zda bych nechtěl porotovat íránskou Grand Prix Architektů Memar Prize 2018. Souhlasil jsem a nelituji! Pět dní v Teheránu bylo nad očekávání příjemných. Splnila se mi touha vidět proslulé sbírky obrazů psaných básní v perštině, kde pouze písmo vytváří onen obraz, a také například neuvěřitelnou rekonstrukci klasicistního paláce v muzeum skla od Hanse Holleina.

Hlavním tématem však byla práce v soutěžní porotě. K tomu mohu říci jediné: kvalita domů postavených za jediný rok mě ohromila. Vezmu-li kupříkladu kategorii bydlení, připomínala mi výběr nejlepších realizací třeba francouzského nebo španělského bydlení za posledních deset let. U nás jsem neviděl takovou bytovku nikdy ani jedinou.

Připadalo mi, jako by architekti národa procházejícího osudovým očistcem čerpali a tvořili z nějakého prazdroje své minulosti bez jakýchkoli překážek či zábran. A jako by stavěli nový svět čekající v tichosti na své velkolepé objevení. Nebyl jsem na takovou sílu připraven, tak o ní nemohu podat ani já komplexní seriózní zprávu. Budu na tom však dál pracovat, abych své perské přátele ukázal někdy v budoucnu v jasnějším světle.

Renovace promenády Vali-e-Asr v Teheránu

autor Mohammad Mohammadzadeh

Bytový dům 5 + 1 v Teheránu

autor RooyDaad Architects

Autoři domu se vyrovnávali se souhrou mnoha negativních faktorů v podobě byrokratických, sociálních i majetkových překážek, myšlenkových stereotypů i méně vhodného stavebního pozemku. Bytový dům pojali jako vyvážený prostor reagující na interakci jak s vnitřním, tak vnějším prostředím. Užitím rostlin (a tím vzniklého živoucího povrchu, zelené fasády filtru i závěsu vstupujícího až na dvůr a střechu) vytvořili dům vzdorující teheránskému klimatu.

Zelená fasáda zjemňuje městskou krajinu. Přebírá funkci regulátora prostupu teploty a světla. Zakrývá utilitární nesoulad na jednotlivých balkonech (lodžiích).

Dům třemi stranami ze čtyř nepřiléhá k žádnému objektu, proto autoři též dbali na kompaktní vzhled, zároveň však na komunikaci s okolím – ticho vs. ruch. A v neposlední řadě měli na zřeteli i sociální situaci v Íránu, kdy ubývá sňatků a ochoty mít děti a stoupá počet rozvodů, čímž narůstá poptávka na byty typově vhodné ke spolubydlení.