Když se Michal Škoda, umělec a hlavní kurátor Galerie současného umění a architektury v Českých Budějovicích, dozvěděl, že bude dělat rozhovor do vydání INTRA věnovaného plastu, přiznal, že umělá hmota je to poslední, co by ho nejen v architektuře zajímalo. Zároveň však podotkl, že si je vědom toho, „že plast se do určité míry dá použít inovativně a krásně“, a jako příklad uvedl Zen-Houses a Mateřskou školu ve Vratislavicích nad Nisou od Petra Stolína a Aleny Mičekové: „Představují jakousi výjimku, kde mi plast, respektive laminát, vůbec nevadí.“

Právě tato dvojice architektů napsala k aktuálnímu číslu INTRA úvodní slovo, kde zdůrazňuje, že plast nemůže přírodní materiály nikdy nahradit, sám se však stává nenahraditelným. „Někteří architekti a umělci s ním velmi rádi pracují a mnohdy díky němu vytvářejí zcela ojedinělé projekty, které by z jiného materiálu nikdy nevytvořili.“

Důkazem toho mohou být třeba „přepravkové domy“ od německých sochařů Wolfganga Wintera a Bertholda Hörbelta, kteří něco tak všedního a prostého, jako jsou právě plastové přepravky, přetvářejí v umění, jež může někdy působit až sakrálním dojmem. Jejich tvorba zároveň představuje ekologický přístup k sochařství v tom, že naši planetu nepřipravuje o další přírodní surovinu – kámen. Ač by se tedy mohlo zdát, že plast a udržitelnost nejdou dohromady, opak je mnohdy pravdou. Plastu je totiž na světě už tolik, že je naprosto žádoucí, ba nezbytné, aby byl dále zpracováván. Tento přístup zastává i umělkyně Veronika Richterová, jež ke své tvorbě zužitkovává například PET lahve. O její záslužné činnosti se dočtete na str. 114–115. O recyklaci plastu – a zejména 3D tisku – pojednává článek 3D XL, jehož autory jsou Kateřina Nováková, zakladatelka a ředitelka ústavu PETMAT a firmy Plastenco, a praktikující architekt Ondřej Cigáník.

INTRO 17, které se ve schránkách předplatitelů objeví již koncem března, se vedle „velkých“ projektů, jako je například elektrárna Beloit College (Studio Gang), věnuje i těm rozměrově menším, avšak o nic méně zajímavým. Jedním takovým je třeba mobilní útulna Madlenka připomínající kachní vejce, za jejímž návrhem stojí Martin Kožnar. Ze světových unikátů, které na stránkách INTRA najdete, jmenujme například sklad soli v belgických Ardenách od studia Goffart Polomé Architectes, střechu Prim v Mexiku od architektů Productora, rekonstrukci a zastřešení rynku Łazarski v polské Poznani (Autorska Pracownia Architektoniczna – Jacek Bułat) nebo australský ateliér Hawkesbury (Leopold Banchini Architects). Nechybějí samozřejmě ani tuzemské realizace, například Atriový dům v Lanškrouně (Martin Neruda Architektura) či přestavba rodinného domu v Praze 5 – Hlubočepech od Atelieru RUA, stálé rubriky, informace o nových produktech, materiálech a technologiích a mnoho dalšího.