Jsem přesvědčen, že každému normálnímu člověku je od samého počátku – tedy od roku 2017, kdy s nápadem nové vládní čtvrti přišel premiér Andrej Babiš – jasné, že jde o blbost. Že je to výplod megalomansky zmateného uvažování, za nímž jsou trapné ambice nezanechat po sobě jenom skandály, daňové podvody, lži a ublíženecké řeči, ale vybudovat něco, co tady bude takříkajíc navždy, aniž by to jeho samotného stálo korunu z vlastní kapsy. V podstatě by to znamenalo vystavět satelitní sídlo, navíc velmi specifické, pro deset tisíc ministerských úředníků, což je stejné množství lidí, kolik má třeba taková Litomyšl obyvatel i s připojenými obcemi. Nedává to smysl ani z urbanistického, ani ekonomického, ani sociálního hlediska – význam má byrokratické ghetto pouze a především pro majitele pozemků, které nyní leží ladem: jejich cena by se totiž mnohonásobně zvýšila. Pole by se okamžitě změnila v ropný vrt.

S velkou pravděpodobností se dá očekávat, že ke zhmotnění Babišova snu nedojde, neboť po volbách v příštím roce bude mít jiné starosti. Ale je dobré mít připravena zadní vrátka – to kdyby se náhodou někdo rozhodl v jeho úsilí pokračovat –, neboť život je nevyzpytatelný, a dokud člověk moc nemá, nemůže vědět, jak chutná a co s jeho vědomím provede. Proto rovnou naznačuji řešení. Při utváření takto cílené, specifické lokality by si měl její inspirátor počínat s co největší důsledností a na vyhlédnutý severovýchodní kout metropole přesídlit rovnou všechna ministerstva, která nyní sídlí ve čtrnácti budovách či palácích, ale také Úřad vlády, Poslaneckou sněmovnu, Senát a vrchní státní zastupitelství nebo Nejvyšší kontrolní úřad, Fond národního majetku. Možná jsem na něco zapomněl… Místa v polích je dost, možná by se do nich s úředníky vrátili i syslové, jejichž populace záhadně zmizela – dočetl jsem se, že je od roku 2018 nikdo neviděl. Něco se těmto bystrým hlodavcům muselo přihodit. Nebo jen prostě následovali pověstně vyvinutý instinkt.

Co je však ze všeho nejdůležitější! K tomu, aby nové město mělo opravdový význam, musí v něm být pamatováno i na prezidentský palác, protože kde jinde by měl v lidovém hlasování zvolený prezident úřadovat než v nejtěsnějším sepětí s ostatními státními funkcionáři? Pražský hrad se v souvislosti s tímto krokem uvolní a stane se zase součástí města, jak tomu kdysi bývalo, a lidé se mu již nebudou muset obloukem vyhýbat ze strachu, že budou prošacováni, jestli náhodou nenesou výbušninu. Ve skutečnosti je ve hře mnohem více: věci dostanou konečně správné proporce a bude napraveno dějinné nepochopení role prezidenta v rámci malé demokratické země, k níž hradní úřadování a lánské rekreování, jak je zavedl jinak vesměs velmi prozíravý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, bohužel přispělo.

Zatímco vznik vládního města, jak jsem již na začátku předeslal, pokládám za myšlenku škodlivou, protože by v důsledku nakonec vedla k ještě většímu odtržení jeho obyvatel od reality, než je tomu dosud, idea přestěhování prezidenta do přiměřenějšího domu by se měla uskutečnit co nejdříve. Jak bude vypadat? To je otázka, na kterou musejí odpovědět architekti v soutěži. Předběžně jsem již s řadou hovořil a byly to slibné diskuze. Možná budeme svědky zrodu kancelářské budovy nového typu a architektura pomůže formulovat to, na co je ústava krátká.