V srdci jedné z pražských čtvrtí, které vznikaly jako pokus o zahradní město pro dělnickou třídu, stojí vila s duší. Architektky Lenka Míková a Anna Matoušková jí vdechly nový život – s respektem k historii a s citem pro současnost.

Tato prvorepubliková vila byla součástí koncepce dostupného zdravého bydlení – domy v této lokalitě mají opakující se prvky jako tabulková okna, teracové římsy nebo charakteristické tvarovky v oplocení. Právě tyto motivy se během posledních desetiletí postupně vytrácely – o to větší výzvou a zároveň radostí bylo pro architektky v rámci rekonstrukce tyto detaily obnovit a začlenit do návrhu nového života domu. „Bavila mě ta možnost něco starého doplnit a posunout do současnosti. Zároveň to byla s klientkou moc milá spolupráce – plná důvěry, rychlých rozhodnutí a občas i domácí bábovky na kontrolních dnech,“ říká Lenka Míková.

Dům dnes slouží čtyřčlenné rodině. Dispozice v zásadě respektuje původní rozvržení – přízemí jako hlavní obytné patro, podlaží nad ním jako prostor pro ložnice, kde jsou nyní umístěny pokoje dětí, a střešní nástavba, jež je nově vyhrazena rodičům. Právě zde vznikla ložnice s výhledem a střešní terasou, koupelna a pracovní kout. Nástavba přitom nenásilně navazuje na původní objem domu – její okna kopírují proporce těch stávajících, hladší omítka působí odlehčeným dojmem a mírné ustoupení v hmotě zajišťuje vizuální soudržnost.

Dialog starého a nového

Klíčovým tématem rekonstrukce byl vztah starého a nového. Lenka Míková neskrývá, že právě omezení daná existující strukturou jsou pro ni inspirací: „Někoho svazuje, že dům je už nějak definován. Mně to naopak dává směr. Je to dialog, který přináší autenticitu. Třeba tabulková okna – dnes přežitek, ale tady tvoří charakter.“

Nová okna jsou replikami těch původních a do nové fasády byla pečlivě osazena tak, aby maskovala zateplení domu. Zásadní roli sehrála i práce s měřítkem – členění oken respektuje jednotný rozměr tabulek, jenž se objevuje napříč celou čtvrtí. Stejný princip architektky uplatnily i u nových oken v nástavbě.

Materiálový jazyk a hra s časem

Dům osloví i jemně odstupňovaným materiálovým jazykem – od historických odkazů v přízemí (teraco, mramorové lemy, stromečková vazba parket) přes čistší pojetí interiéru v dětských pokojích až po současnou nástavbu. Vše doprovází pečlivě navržené detaily – obnova římsy, využití hrubší omítky pro zakrytí zateplení, nová dřevěná okna nebo schodiště, které se mění v závislosti na daném patře: původní je částečně zachováno, naopak část v nástavbě má zcela nový výraz. „Je to taková hra. Dům odkazuje na minulost, ale směrem vzhůru se překlápí do současnosti,“ vysvětluje architektka.

Zahrada jako součást domu

Jedním z nejsilnějších motivů je propojení domu se zahradou – nově posílený výstup z kuchyně, rozšířené schodiště a prosklení zimní zahrady vytvářejí plynulý přechod mezi interiérem a exteriérem. Zachování vzrostlých stromů v bezprostřední blízkosti vily pomáhá stavbě splynout s okolím a buduje intimitu. Součástí úprav je i nový zahradní domek, bazén a přístřešek s venkovní kuchyní. „Miluji, když slunce prosvítá přes stromy a vytváří stínohry na bílé fasádě. V zahradě navíc záměrně není klasický trávník, jen trvalky a traviny, a zeleň tak objímá celý dům,“ dodává Lenka Míková.

Vila v zahradním městě
Místo: Praha, ČR
Ateliér: Lenka Míková Architekti
Autor: Lenka Míková, Anna Matoušková
Zahradní úpravy: Anna Lochmanová
Foto: Tomáš Souček, Petr Polák Studio