Bratislavský ateliér GutGut založila v roce 2007 čtveřice architektů Štefan Polakovič, Lukáš Kordík, Roman Halmi (od r. 2012 Gelb) a Peter Jurkovič (od r. 2013 JRKVC). Pro jejich tvorbu je charakteristická jednoduchost a účelnost, ale současně také hravost a rozvolněnost. Dvojici spoluzakladatelů – Lukáše Kordíka a Štefana Polakoviče –, kteří pod značkou GutGut setrvali, jsme u příležitosti výstavy Otevřeno probíhající v českobudějovickém Domě umění vyzpovídali na téma rekonstrukce průmyslových památek.

Váš ateliér v Ružinově má výlohu do ulice. Uvnitř převládá pohodová atmosféra. Je tato otevřenost také odrazem vaší architektury?
Štefan Polakovič: Vždy jsme snili o ateliéru s výlohou do ulice. Chtěli jsme být viděni, ale také pozorovat venkovní dění. Severní výlohy umožňují přímé spojení s okolím a zároveň se nám nepřehřívá ateliér. Pro naše návrhy je charakteristická otevřenost a vzájemný kontakt, proto jsme si chtěli vytvořit podobný svět i sami pro sebe.
Lukáš Kordík: Naši otevřenost lze chápat v mnoha rovinách. Ve smyslu jak fungujeme uvnitř ateliéru i jak komunikujeme navenek. Nejsme pevně zaškatulkováni, nepoužíváme stálá schémata a baví nás uvolněný přístup k zadání, což nás charakterizuje asi nejlépe.

V současnosti máte výstavu v budějovickém Domě umění. Jak jste expozici nakonec pojali a co je hlavním sdělením?
Lukáš Kordík: Byla to pro nás velmi těžká úloha, neboť nad sebou příliš neuvažujeme.
Štefan Polakovič: Šlo o první výstavu slovenských architektů v Českých Budějovicích. Měli jsme mírný ostych, protože se nevidíme zvenku. Chtěli jsme oslovit českého kurátora (Michala Škodu, pozn. red.), aby nám pomohl vybrat, co by mohlo u českého publika rezonovat.

Do Českých Budějovic se na celou dobu konání výstavy přestěhovala část vaší kanceláře.
Lukáš Kordík: Do budějovické galerie jsme přenesli stejné pocity, jaké zažíváme v bratislavském ateliéru, kde jsme v podstatě součástí veřejného prostoru. Občas k nám zavítají kolemjdoucí a kladou nám různé otázky nebo s námi zapředou rozhovor na ulici před ateliérem. Tuto zkušenost jsme chtěli přenést do galerie. Nejde sice o hlubokou myšlenku, ale pravdivě ukazuje, jak ve skutečnosti fungujeme. Nevypravili jsme se do Budějovic sondovat ani jsme naši rezidenci nespojili s konkrétní zakázkou. Nově jsme předefinovali výstavní prostor, ve kterém se cítíme příjemně.

Takže jste do galerie přenesli kus sebe.
Lukáš Kordík: Je to zrcadlo bratislavského ateliéru, z ­něhož jsme převezli některé prvky do Českých Budějovic. Přestěhovali jsme tam i část našeho mobiliáře, proto zde teď máme málo židlí. Navodili jsme si naši náladu, ale v jiném prostoru. Druhé roviny výstavy jsme docílili formou materiálových koláží a modelů, což je pro náš způsob práce typické.
Štefan Polakovič: Před dvěma nebo třemi lety by podobná akce nevznikla. Nyní si – po proticovidových opatřeních – dovedeme všichni představit on-line práci na dálku a v omezených podmínkách.
Lukáš Kordík: Navíc máme ještě mikroateliér v Praze, který se s každou zakázkou rozšiřuje. Po celou dobu pandemie jsme se mohli stýkat jen na dálku a nyní si konečně dáváme schůzky osobně. V Budějovicích.
Štefan Polakovič: Každý týden tam někdo z nás dvou zajede, aby se naši spolupracovníci necítili osaměle.

Jde tedy o živou instalaci, kde je návštěvníkům vždy někdo k dispozici, aby poskytl vysvětlení?
Štefan Polakovič: Ano. Chtěli jsme, aby se návštěvníci cítili vítáni, proto se výstava jmenuje Otevřeno.

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?