V rodinné firmě Picas se vývoji a výrobě hliněných omítek věnujeme již od roku 2005. Naši intuici propojujeme s vědeckými poznatky a snažíme se umožnit tomuto materiálu maximálně rozvinout svůj potenciál bez chemických příměsí. Jsme totiž přesvědčeni, že pro správné fungování omítky – ať už v novostavbách, či historických objektech – je čistota produktu klíčová.

Hlína, mramor, písek, organická vlákna a byliny – to jsou základní suroviny pro výrobu našich omítek. Právě složení je to, co nejvýrazněji ovlivňuje vlastnosti výsledného produktu – tedy schopnost regulovat vlhkost, tlumit zvuk a akumulovat teplo.

Barevnost našich omítek určují především barevné jíly z Karlovarského kraje, pro dosažení maximální bělosti používáme carrarský mramor. Nedílnou součástí omítek Picas jsou rovněž byliny, jejichž spojení s hlínou vnímáme jako přirozenou cestu, jak docílit lepších vlastností produktu. Sláma z ekologického hospodářství navíc napomáhá zachovávat v hliněných omítkách půdní biom.

Živý materiál ve dvou vrstvách

Hliněné omítky jsou, stejně jako ty vápenné nebo vápenocementové, nanášeny na stěnu ve dvou vrstvách, přičemž každá z nich má svou funkci. První vrstva – jádrová omítka –, která se aplikuje obvykle v tloušťce 1–1,5 centimetru, tvoří základ, jež stojí za uvedenými vlastnostmi produktu. Aby tato vrstva správně fungovala, je nutné udržet v materiálu co největší podíl jílu. Za nejvhodnější považujeme jíl illitický, který zajišťuje optimální pevnost, nasákavost a zejména pórovitost omítky. U jádrové omítky tak dosahujeme difuzního odporu pouze μ = 1,1, což v praxi znamená, že je extrémně paropropustná – neuzavírá vlhkost ve zdivu, umožňuje rychlé vysychání konstrukce a přispívá k regulaci vnitřní vlhkosti v interiéru. Tento efekt je dobře využitelný například v koupelně nebo kuchyni, kde může docházet k výskytu vyšší nárazové vlhkosti, která by jinak mohla způsobit růst plísní. Dosavadní měření naznačují, že obdobným způsobem jako s vlhkostí pracuje hliněná omítka i s těkavými látkami. Při zvýšené koncentraci jejich část absorbuje, přes konstrukci ji transportuje směrem do exteriéru a část vrací v nižší koncentraci zpět.

Druhou, povrchovou vrstvu tvoří štuková omítka v tloušťce 2–3 milimetry. Tato vrstva je konečná a již se nepřekrývá žádnou malbou. Štuková omítka se na rozdíl od jádrové vyrábí převážně z kaolinitických jílů a jejím úkolem je být maximálně prostupná, ale zároveň povrchově pevná a pro investora vizuálně atraktivní. Způsobů, jak její povrch zpevnit, existuje více; my jsme zvolili spojení hlíny s bylinami. Štuk je díky tomu nejen pevnější, ale také si zachovává vysokou paropropustnost (μ = 3,3–6,2) a maximální pórovitost pro útlum hluku.

Spojení se slámou

Díky příměsi slámy, jejíž stébla mají plochý tvar a v omítce působí spíše jako separační vrstva, dochází při smrštění omítky ke vzniku tisíce malých celků namísto velkých trhlin. Omítka tak dokáže reagovat na větší objemové změny způsobené zvýšením podílu hlíny. U omítek Picas dosahujeme smrštění až 3,5 %, čímž zvyšujeme výkonnost omítky (u běžné hliněné omítky se hodnota smrštění standardně pohybuje okolo 2 %) a současně jsme schopni poskytnout dostatečnou dilataci pro její pohyby po vyschnutí – během roku může omítka měnit svůj objem až o 0,15 %. Při použití dostatečného množství slámy jsou trhliny v omítce rozprostřeny po celé ploše, a většina z nich je tak okem neviditelná a neprostupuje přes finální vrstvu omítky. I to je jeden z důvodů, proč není nutné na velkých plochách řešit dilatační spáry.

Zvuková pohltivost – tišší prostředí

Díky své pórovité struktuře a zároveň vyšší plošné hmotnosti mohou hliněné omítky vykazovat překvapivě dobré hodnoty pohlcování zvuku v pásmu nižších frekvencí, které bývá v interiéru obecně vnímáno jako problematické. Přestože hliněná omítka není primárně akustickým materiálem, může při frekvenci 250 Hz (typicky oblast mužského hlasu) dosahovat přibližně 4–7× vyšší pohltivosti než běžné omítky a tento rozdíl je již lidským sluchem zpravidla postřehnutelný. Pokud je však povrch opatřen jakýmkoli nátěrem, pohltivost se snižuje zhruba na 0,8násobek hodnoty běžné omítky; taková změna bývá z hlediska subjektivního vnímání ale zpravidla zanedbatelná.

Nenapodobitelný vzhled

Hliněnou omítku lze aplikovat do různých typů interiérů, ať už rustikálních, či minimalistických. Tento materiál dnes nabízí nespočet barevných variací, a to jak díky přidaným pigmentům, tak přímé výrobě z barevných jílů nebo díky zvolenému plnivu. Hlubokého matu, který je pro hliněnou omítku tolik typický a pro nějž je tento materiál vyhledáván, nelze dosáhnout žádným nátěrem.

Z našich zkušeností víme, že hliněná omítka si udržuje stabilní vzhled i po 15 letech užívání. K tomu přispívají i antistatické vlastnosti materiálu, díky nimž se na povrchu omítky ve větší míře neusazuje prach. V praxi se obvykle setkáváme pouze s lokálním znečištěním nebo mechanickým poškozením. Opravy těchto míst se provádějí lokálně, neboť materiál lze znovu zpracovat vodou, aniž by došlo ke vzniku viditelných „map“ či rozdílů v povrchu. I z tohoto důvodu zpravidla není nutné do budoucna počítat s nátěry jako součástí údržby.

Picas
www.picas.cz