Výběr Ceny za architekturu Slovenska 2018 (CE.ZA.AR) probíhal dle tradice dvoukolově. Mezinárodní porota ve složení Petr Hájek, Peter Jurkovič, Miriam Lišková, Filipe Magalhaes, Palo Macho, Pavol Mikolajčáka Pavel Nasadil, nejdříve posuzovala všechny přihlášené práce na základě soutěžních panelů s plány, texty a fotografiemi. Panely měly jednotnou grafiku, stavby se daly takto dobře porovnávat. Do druhého kola pak porota vybrala v šesti kategoriích celkem dvacet staveb, které se rozhodla navštívit. Téměř čtyřdenní maratón obhlídek odstartoval v neděli 22. července 2018 návštěvami staveb v Bratislavě, Trnavě, Žilině, Košicích, Prešově. Skončil ve středu opět v Bratislavě závěrečným hodnocením a zasedáním, na kterém porota vybrala vítěze jednotlivých kategorií.

Výpovědní hodnota fotografie

Porota posuzovala výhradně kvalitativní kritéria staveb bez ohledu na výši investičních nákladů, velikost stavby či typologii. Úroveň navštívených prací se potvrdila jako vysoká s tím, že u mnoha realizací se projevila síla fotografie, která dokáže výrazně deformovat skutečnost. Ukázalo se, jak moc důležité je architekturu poznat v reálném čase, na místě, nikoliv jen prostřednictvím snímků. Několik staveb glorifikovaných efektními fotografiemi bylo ve skutečnosti velkým zklamáním.
Zážitek z návštěvy realizací umocnily diskuse s jejich autory a často také se stavebníky, díky nimž jsme mohli stavby poznat ještě o něco lépe. Bez výjimky měly ty nejlepší stavby vždy poutavý a osobní příběh, vznikaly dlouho, s omezenými finančními prostředky a s dech beroucím nasazením všech zúčastněných – architektů, investorů, různých dobrovolníků, dárců peněz a dalších lidí.
Výjimečné architektonické dílo nemusí, a často nevznikne, v podmínkách neomezeného rozpočtu, ale díky odvaze! Jak jsme se mohli přesvědčit, limitované finanční prostředky u několika staveb vyústily v odvážná řešení, která ze všech omezení a limitů učinila výhodu a přizpůsobila realizaci těmto podmínkám. Díky talentu architektů a velkorysosti stavebníků vznikly výjimečné novostavby a rekonstrukce, které letošní porota ocenila, a které mohou směle soutěžit také na mezinárodním architektonickém poli.

Porota zaznamenala absenci staveb, které by byly financovány z veřejných rozpočtů. Pouze dvě realizace z navštívených byly postaveny z veřejných financí po architektonické soutěži. Tento žalostný stav je alarmující. Politici, veřejná správa, města a instituce, zdá se, doposud neobjevili architekturu a architektonickou soutěž jako nástroj pro zlepšování životního prostředí a kulturní infrastruktury v zemi. Slovenským architektům tak chybí příležitosti k realizaci a k naplnění své profese. Tato situace navíc probíhá v zemi, která je součástí evropského kulturního prostoru s přístupem k evropským finančním zdrojům. Jedním z důsledků této architektonické krize jsou občanské a studentské aktivity a iniciativy samotných architektů, které s odhodláním kultivují malými zásahy veřejný prostor tam, kde to vyžaduje společenská objednávka a tam, kde k tomu dostanou příležitost. Několik takových realizací porota nominovala a ocenila.

Můj soukromý výběr

Nejlepší z nich, Nová synagoga v Žilině, je ikonickou stavbou od Petera Behrense z roku 1931, a podobně jako jiné židovské stavby, prošla těžkým osudem a nejrůznějšími změnami využití. Před sedmi lety ji od židovské obce dostalo k dispozici malé občanské sdružení a začalo ji transformovat na kulturní městskou halu. Bez přispění města, pouze z darů podnikatelů a fyzických osob vytvořili nové veřejné fórum. Silná, monumentální stavba získala zpět svoji vnitřní i vnější monumentalitu a naplňuje se kulturním životem. Zásahy architektů se s pokorou ke stavbě a jejímu autorovi zredukovaly na jednoduchá a diskrétně vložená betonová schodiště, litou cementovou podlahu a bílý nátěr stěn, který definuje purizovaný výstavní prostor. Mám z této transformace upřímnou radost. S minimem výrazových prostředků a silným výtvarným účinkem žije stavba Petra Behrense s velkou duší dále.

Díky zmíněné odvaze investora i architekta mě zaujaly další tři realizace. Transformace průmyslové Mlynice na polyfunkční budovu s velmi bohatým vnitřním prostorem s původními betonovými konstrukcemi a nově přidanými výplněmi z cihel a dřeva (viz INTRO 6/2018 – pozn. red.). Všichni doufáme, že tato rekonstrukce nastartuje v blízké budoucnosti další proměnu okolního průmyslového areálu.

Velkým zážitkem je náměstí Centrum na sídlišti III v Prešově od ateliéru Zerozero. Zvlněný betonový koberec s rastrem čtyřiceti stromů vytváří výrazný komunitní identifikátor uprostřed sídliště. Zanedbané stavby lemujícího obchodního centra zvýrazňují sociální kontrast s novým jednotným prostorem, který se rychle zaplnil městským životem. Místní lidé beton přijali a náměstí je velmi oblíbené pro setkávání a odpočinek.

Poslední odvážnou stavbou je jedinečný DuboDom architekta Pavla Šišky. Cesta k němu je dobrodružnou výpravou, protože je zcela ukryt v lese. Mladý vinař si nad svým vinohradem splnil sen a se svým přítelem architektem postavili malý dům, jehož jediným nosným prvkem je strom. Díky konstrukčnímu patentu Američana Michaela Garniera je dům ukotven na stromě tak, že mu nikterak neubližuje. Strom roste dále, listí se zelená uprostřed interiéru, větve definují jeho prostorové zóny. Posazení domu a k němu přistavěná lávka s terasou a venkovním WC jsou ukázkou velkého citu ke krajině a řemeslné invence. Vzrušení a radost z velké architektury v malém měřítku se dostavila už na první pohled.

Bezprecedentním rozhodnutím poroty bylo udělení ceny v kategorii bytové domy. Po osobní návštěvě několika vybraných developerských projektů porota konstatovala, že současná situace na Slovensku není dobrá a byla nakloněna k tomu neudělit letos v kategorii cenu. Bytové projekty většinou vycházely z urbanistických schémat panelových sídlišť, v novém architektonickém střihu. Zklamáním byl nízký standard materiálů i dispozic v bytech, které se svojí pořizovací cenou řadí k nadstandardním a těžko dostupným. Navíc bytové komplexy ve městě vytvářejí uzavřený neprostupný celek se zónou parků a hřišť, který okolí nepřidává žádnou další hodnotu. Exkluzivita a měřítko developerských projektů je vyjímá ze struktury města. Porota se po dlouhé debatě nakonec rozhodla cenu udělit stavbě, která nebyla do kategorie původně přihlášená. Představuje však příklad toho, jak se dá bydlení dobře integrovat do města, tedy opačným způsobem než u všech přihlášených realizací v této kategorii. Polyfunkční objekt Nádvorie v Trnavě je výjimečný právě prolínáním funkcí, oživením části historického centra a zcela otevřeným konceptem lákající k využití centrálního veřejného prostoru obklopeného studentskými byty a dalšími funkcemi.