V obci Molitorov, ležící nedaleko historické Kouřimi v okrese Kolín, stojí jeden z nejpodmanivějších zámečků Středočeského kraje. Ačkoli je skromný svou velikostí, představuje vzácnou a mistrovskou syntézu pozdně barokního klasicismu a modernismu počátku 20. století inspirovaného lidovou tvorbou. Za svůj výrazný charakter vděčí především významnému slovenskému architektovi Dušanu Jurkovičovi. Dnes v jeho prostorách sídlí showroom firmy Antares, jejíž majitelé zámek v roce 2002 zrekonstruovali s respektem k Jurkovičově původní koncepci.

Zámek Molitorov, obklopený svažitým parkem se vzácnými dřevinami, je nejen památka s bohatou historií, ale také představuje výrazný kulturní symbol regionu. Jako tichý svědek proměn české architektury dokládá, že i menší venkovské sídlo může být svým významem srovnatelné s velkými zámky.

První zmínka o dvoře Molitorov pochází z roku 1654, kdy byl majetkem Řehoře Molitora z Mühlfeldu. V roce 1789 přešel do rukou hraběte Františka Karla Cavrianiho, hejtmana Kouřimského kraje, který původní obytnou budovu nechal na přelomu 18. a 19. století přestavět na elegantní dvoukřídlý panský dům.

Výsledkem byla jednopatrová stavba s půdorysem ve tvaru písmene L, otevřená směrem k nádvoří a obklopená hospodářskými budovami. Objekt měl mansardovou střechu, korunovanou čtyřbokou hodinovou věžičkou.

Po krátkém vlastnictví města Kolína odkoupil statek v roce 1838 Rafael Veselý, jehož rodina ho spravovala více než sto let. Během té doby zde nejen vybudovala cihelnu, ale také Molitorov proměnila v prosperující zahradnické centrum se zeleninovou zahradou a ovocnými sady a začala zde s výrobou marmelád.

Jurkovičova secesní hravost

Architektonického vrcholu dosáhl zámek díky zásahům Dušana Jurkoviče, který byl v roce 1907 pověřen jeho přestavbou. Na základě plánů z roku 1909, realizovaných o rok, respektive dva roky později, přistoupil Jurkovič – již tehdy proslulý svými lidově inspirovanými secesními díly v Luhačovicích či v Moravskoslezských Beskydech – k úpravám s charakteristickou citlivostí. Namísto radikální přestavby respektoval stávající barokní objem a obohatil ho o jemné, avšak převratné prvky čerpané z české i moravské lidové tradice.

Exteriérově Jurkovič zušlechtil fasády jemnými geometrickými sgrafity, výraznými barevnými akcenty a lidovými motivy. K severnímu křídlu přibyla prosklená veranda, nádvorní průčelí oživil balkon s vyřezávanou dřevěnou balustrádou a hlavní vchod zastřešila pergola s malovanou rostlinnou ornamentikou, jež byla v roce 2014 věrně rekonstruována podle archivních plánů.

Interiéry představují Jurkoviče v jeho největší poetické síle. Stropy, trámy, zárubně a schodiště obohatil o vyřezávanou a malovanou ornamentiku inspirovanou tradičním selským uměním, ať už v podobě geometrických vzorů, květinových motivů, nebo stylizovaných zvířecích forem v teplých dřevěných tónech a výrazné polychromii. Přestože mnohé z toho bylo později při institucionálním využití pozměněno, dochované prvky jako zdobený strop, bohatě řezbované trámy a hlavní schodiště svědčí o mimořádném řemeslném mistrovství.

Konec zlaté éry

V meziválečném období se zámek stal vyhlášeným místem setkávání osobností pražské kulturní scény – častými hosty byli Václav M. Havel (děd budoucího prezidenta), Oldřich Nový, Jan Werich, Jaroslav Ježek a další, které přitahovala nejen pohostinnost rodiny Veselých, ale i zdejší atmosféra.

Náhlou změnu přinesl komunistický převrat v roce 1948: majetek byl rodině Veselých zabaven a od roku 1950 zámek sloužil jako zahradnické učiliště. Úpravy pro institucionální využití silně narušily exteriér i interiér a objekt začal postupně chátrat.

Návrat k Jurkovičově odkazu

Po restituci v devadesátých letech změnil zámek několikrát svého majitele, než na počátku 21. století odstartovala jeho rozsáhlá obnova v soukromém vlastnictví. V roce 2002 odkoupila zámek rodina Cosmi, která ještě v témže roce zahájila generální rekonstrukci. Ta probíhala citlivě a s respektem k původní Jurkovičově koncepci – klíčové etapy představovala rekonstrukce vstupní pergoly (2014) a úplná obnova původních barevných fasád (2018).
Dnes zámek Molitorov zčásti slouží jako soukromá rezidence a zčásti jako showroom společnosti Antares, jednoho z předních evropských výrobců kancelářského sezení. Ta v citlivě restaurovaných historických interiérech prezentuje nejnovější modely, čímž vytvořila působivý dialog mezi stoletou lidovou ornamentikou a současným ergonomickým designem. Do budoucna by se zde mělo zřídit menší muzeum věnované Jurkovičovu působení na zámku, který je od roku 1965 zapsán jako kulturní památka a dodnes zůstává svědectvím o trvalé vitalitě středoevropského lidově modernistického proudu.

Antares
www.antares.cz