V okrajové části malebného moravského města vyrostl dvougenerační rodinný dům ve svažitém pozemku, který navazuje na volnou krajinu bez dalších sousedních objektů. Konfigurace a tvar parcely se staly zásadními východisky pro dispoziční a objemové řešení a tvar domu. Symbióza funkčnosti a minimalismu je patrná na první pohled.

Investor přistupoval k budoucí podobě domu velmi aktivně. Nechal se inspirovat převážně osobními zážitky z dětství, které měly značný vliv na finální dispozice a celkové uspořádání domu. Jako malý jezdíval k dědečkovi, jehož selské stavení mělo tvar písmene U a na vytvořeném nádvoří vždy pulzoval život, který ho okouzlil. Jeho prioritou tak bylo stejnou atmosféru přenést do nového bydlení.

„Klient měl o domě předem danou představu,“ potvrzuje architekt Jaroslav Ševčík z ARCH.Z.STUDIA, jenž měl projekt na starost, a dodává: „Dům měl být minimalistický a situovaný tak, aby byl plně využit potenciál pozemku. Bydlení se mělo odehrávat na jedné úrovni a být limitováno minimem bariér. Přáním bylo vytvořit volnou dispozici s vazbou na exteriér a provázat vnitřní a venkovní prostor.“

Stavba je navržena jako jednoduchý kvádr zasazený severní stranou do svahu. Jižní část volně navazuje na zahradu a nabízí výhledy na město a do krajiny a část domu levituje nad zemí. Ze severní strany přechází rovina terénu v extenzivní zelenou střechu. Situování a zapracování domu do sklonitého terénu je koncipováno tak, aby nebyla přerušena kontinuita svahu a nevznikly nepřirozené erozní vlny.

Život v domě se odehrává především okolo atria, na které navazují obytné místnosti s orientací do exteriéru. Vedle praktického prosvětlení interiéru je cílem atria odkazovat prostřednictvím půltunových kamenů s vysázenými bonsajemi na neuchopitelnou nadčasovost. V jednom okamžiku máte kolem sebe živoucí idylu, v dalším se to však může rázem změnit. Příkladem je kdysi prosperující a dnes opuštěný americký Detroit, kde si příroda bere zpět, co dříve bývalo její.

Odsunutím velkých prosklených stěn lze interiér snadno propojit s venkovním prostředím, a navodit tak nejen pocit, ale i realitu bydlení v přírodě. V každém bodě kterékoli obytné místnosti je zprostředkován kontakt se zahradou, která je pojata velkoryse v anglickém stylu. Nechybí ani 25metrový bazén, jejž majitelé využívají k tréninku na triatlon. Před sluncem dům chrání venkovní pohyblivé stínicí markýzy ze dřeva.

Jednoduchosti exteriéru odpovídá i minimalistické řešení interiéru. Ladění barev je ve škále od bílé po černou, a to především u prvků, které nejdou snadno vyměnit, jako jsou třeba okna a dveře. V domě jsou použity kvalitní pohledové materiály jako velkoformátová keramická dlažba, jež kontrastuje s jednoduchým bílým a dřevěným lamelovým podhledem, nebo obložení koupelny bílým mramorem z italské Carrary. Veškerý nábytek je od firmy Sykora, která už není jen výrobcem kvalitních kuchyní, ale svou produkci rozšířila o kompletní nabídku interiérového nábytku, ať už do denní, či klidové zóny. Odborníkům nabízí pomocnou ruku při zpracování návrhu interiéru, a to díky vlastnímu softwaru a možnosti vyrábět nábytek na míru.

Koncepce interiéru domu je založena na světlé výšce místností 2 800 milimetrů. Tu dodržují i dveře ve skryté zárubni, které stejně jako obklad stěn EFEKTA, stínicí markýzy a schodiště do suterénu vyrobila a namontovala firma JAP. „Otočné dveře MASTER bez nadpraží ve skryté zárubni AKTIVE nemají s touto výškou žádný problém díky unikátní konstrukci, jež je tvořena hliníkovým rámem, takže se architekti nemuseli nijak omezovat. Designovou parádou je jemný kontrast mezi bílým opláštěním dveří a černou linkou hliníkového rámu,“ upřesňuje Petr Paksi, jednatel firmy JAP, a doplňuje: „Myslím, že se podařilo funkčně začlenit i prosklené posuvné dveře v rámu IDEA, které přirozeně oddělují obytné a servisní místnosti. Navíc perfektně podtrhují minimalistický trend interiéru.“

„Jde o výjimečný dům respektující své okolí a vazby na zahradu. Důležité jsou i nabyté zkušenosti s realizací podstatných detailů a skloubení nároků klienta s dovednostmi dnešního stavebnictví,“ shrnuje architekt Jaroslav Ševčík, jehož slova doplňuje majitel domu: „Plány jsem nosil v hlavě téměř dvacet let. Vedle Jaroslava Ševčíka se na domě podílel i architekt Čestmír Huf a designér Lukáš Čapka. Všechny musím ocenit, protože respektovali moje představy, pomáhali je realizovat odbornými radami a zkušenostmi, vedli mě úspěšně k cíli a já mám na konci pocit, že je to moje dílo… Ale bez nich by to nešlo. Realizace se povedla na jedničku, protože máme dům, na kterém bychom určitě nic neměnili.“