Vše

Jaroslav Róna: Architektony


Připravil Zdeněk Fránek pro INTRO SPECIÁL – ADMINISTRATIVA, 28.3.2024
Foto Michael Tomeš
101 vidělo         3 se líbí




Rozhovor Zdeňka Fránka s malířem a sochařem Jaroslavem Rónou o tvorbě a spolupráci s architekty, červené žirafě a kachlíkárnách.


Zdeněk Fránek: Jak spolupracuješ s architekty?


Jaroslav Róna: Popravdě řečeno už celé roky s architekty nespolupracuji, a to z toho důvodu, že mě nikdo k ničemu nevyzývá. Naposledy mě přímo vyzval někdy v roce 1988 Ivo Oberstein, když dělal v Nových Butovicích v Praze obrovský integrovaný dům, a nabídl mi, zda bych na oba jeho konce neudělal mozaiky. A pak jsem ještě před několika lety instaloval do obytného areálu v Šáreckém údolí sochu Stisk. Tehdy mě architekt oslovil, protože ho k tomu donutil developer, který chtěl zvýšit atraktivitu areálu a prezentovat se mojí sochou. Architekt tedy víceméně trpně plnil, co mu nakázal investor. Obyčejně to funguje tak, že jsem to já, kdo vyrobí sochu, a ex post se ji snaží někam dostat. A všichni ostatní zúčastnění se předhánějí, aby se tak nestalo. Včetně architektů.


Zdeněk Fránek: Michelangelo taky udělal Davida jen tak, prostě proto, že měl kámen. Socha se pak dokonce, pokud se nemýlím, stěhovala.


Jaroslav Róna: Mám za to, že Michelangelo byl vyzván, aby ztvárnil hrdého a kultivovaného ducha Florencie Medicejských. Ale abych se vrátil k problému spolupráce s architekty, jediná moje spolupráce s nimi se děje formou soutěží. Například v Brně naplánoval Petr Hrůša řešení Moravského náměstí, ale představoval si úplně jinou sochu, než jakou jsem já vyrobil. Takže skoro proti jeho vůli se tam prosadila a já mu můžu být nanejvýš zavázán, že ji nakonec se skřípěním zubů přijal (jezdecká socha markraběte Jošta, Brno, 2015, pozn. red.).


Zdeněk Fránek: Myslíš si, že by architekti měli spolupracovat se sochaři? V minulosti tomu tak bylo.


Jaroslav Róna: Myslím si, že by to tak určitě mělo být, protože sochaři, a umělci obecně, přinášejí jiný typ myšlení. Projekty jsou ale většinou tak podfinancované, že se architekti snaží nějakým způsobem dodatečně si vydělat peníze a výtvarné artefakty nebo prvky stavby realizují sami.


Zdeněk Fránek: O tom nevím…


Jaroslav Róna: Třeba architekt Miroslav Cikán, který dělal Bastion (Revitalizace Bastionu u Božích muk, Praha 2, autoři Miroslav Cikán, Pavla Melková, 2011, pozn. red.), se mnou konzultoval nějaké práce. Celé to tam renovoval, mimochodem velice krásně. Poptával mě, jestli bych nechtěl něco navrhnout do jednoho takového dokonalého výklenku… Říkal jsem mu, že bych rád, ale nakonec tam sám vyrobil objekt z rezavého železa…


Zdeněk Fránek: Architekti se někdy asi cítí být také sochaři. Možná trochu oprávněně.


Jaroslav Róna: Ale jo, určitě. Ti nejkvalitnější architekti můžou být i kvalitní volní umělci, i když to nebývá často. Pravděpodobně je to případ Le Corbusiera…


Zdeněk Fránek: … nebo zmiňovaného



PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?



Přihlaste se, zaregistrujte nebo se staňte našimi předplatiteli a zařaďte se do exkluzivního klubu fanoušků architektury.




Přidat se k předplatitelůmPřihlásit seZískat přístup




FacebookSdílet
Líbil se vám článek? Nemusíte dávat like, dejte nám
o tom vědět kliknutím na ikonku srdce.



Podobné články







< zpět na přehled článků