Dům je usazen mezi vysokými budovami v rušné ulici v centru Hirošimy, kudy denně projede velké množství aut a tramvají. Z tohoto důvodu jde o poměrně ojedinělou parcelu, uvážíme-li, že jde o soukromou rezidenci.

Dostatek světla bylo možné dostat do domu jedině od východu, tedy právě od hlučné ulice. Proto autoři umístili směrem k ulici – od úrovně prvního patra – nejprve pohledovou skleněnou fasádu a za ni zahradu, což zajistilo jednak požadované světlo a jednak odclonilo průnik hluku z okolí. Protože skleněná stěna je hmotná, úspěšně funguje jako zvuková izolace a zároveň distribuuje světlo.

Podle staré japonské stavební tradice býval městský obytný dům velmi hluboký a měl vnitřní zahradu. Tato stavební forma umožňovala proudění vzduchu dovnitř a ven a lidé byli zvyklí stříkat na dveře vodu. Proudící vzduch distribuoval takto ochlazený vzduch prostorem a nahrazoval klimatizaci. Do průvanu si lidé zavěšovali takzvaný větrný zvonek. Když se rozklinkal, poznali, že se zvedl vítr. Architekti v tomto případě nahradili nutnost smáčení dveří vodní nádržkou a rostlinami. Proudění vzduchu zapříčiněné větrem a rozdílnými teplotami ve vnitřní zahradě pohybuje vegetací a supluje větrný zvonek vizuálním vjemem namísto sluchového. Zároveň vytváří lehký světelný závoj. Smyslem bylo vytvořit přirozené prostředí bez klimatizace.

Zahrada je viditelná ze všech místností v domě, mihotavý pohyb projíždějících aut, tramvají a pohybujících se lidí vytváří pouhou iluzi chvění na vnější straně skleněné fasády. Východní slunce se o skleněnou hmotu láme a tvoří nádherné vzory. Naopak déšť dopadající otevřeným atriem na vodní hladinu nádrže ji rozvlňuje a odlesky se odrážejí ve vstupní hale. Světlo pronikající skrz zelený filtr vegetace zase tančí po podlaze v obývacím pokoji. Ačkoli dům stojí v centru Hirošimy, obyvatelům nabízí prožitek měnících se nálad odvislých od světelných podmínek ve městě, denní doby a ročních období.

Rozměry skleněné fasády činí 8,6 × 8,6 metru. Tloušťka skleněných tvarovek dosahuje pěti centimetrů a celkem jich bylo použito šest tisíc. Celý skleněný blok váží 13 tun. Protože ale čtverec poskládaný ze skleněných bloků je silný právě jen oněch pět centimetrů, nemohl stát bez opory, nezpevněný. Proto autoři protáhli otvory ve skleněných tvarovkách 75 závitových tyčí z nerezové oceli, jež spustili z ukotvovacího trámu nad fasádní stěnou. Tvarovky jsou na ně prakticky navlečené.

Protože je však takto konstruovaná fasáda zranitelná při bočním tlaku, zpevnili ji nerezovou ocelovou pásovinou (40 × 4 milimetry) v deseticentimetrových rozestupech. Tato plochá pásovina, na níž skleněné bloky silné 50 milimetrů sedí, je díky svým rozměrům prakticky neviditelná a z horizontálního pohledu vzniká jen šestimilimetrová spára. Výsledkem je transparentní stěna, jež je poloprůhledná jak z ulice, tak ze zahrady. Když po ní stéká déšť, vypadá jako vodopád, lomí světlo a osvěžuje vzduch.

Optical Glass House
Místo: Naka-ku, Hirošima, Japonsko
Ateliér: Hiroshi Nakamura & NAP
Statika: Yasushi Moribe
Zastavěná plocha: 244 m²
Užitná plocha: 385 m²
Realizace: 2012
Foto: Koji Fujii / Nacasa & Partners Inc.
www.nakam.info