Společnost PREMIX servis, která na českém trhu působí již přes třicet let, je známá jako výrobce suchých maltových směsí a stavební chemie. Vedle toho se začala specializovat i na výrobu směsí pro UHPC, o jehož vlastnostech a možnostech využití se prostřednictvím seminářů ČKAIT snaží informovat odbornou veřejnost. Jakým směrem se vývoj tohoto materiálu ubírá a na jakých projektech se firma podílí, nám prozradil Martin Kroc, specialista na UHPC.

Vaše společnost byla založena v roce 1992 a v průběhu let se z ní stal významný dodavatel vápenných sanačních omítek a cementových sanačních hmot. Můžete popsat rozdíl v jejich použití?
Hned v úvodu bych rád upřesnil, že se nezabýváme pouze výrobou těchto materiálů, ale zaměřujeme se i na jejich vývoj a poradenství. Každá realizace je v něčem specifická, u každé je potřeba dodržet jiné podmínky, a proto s odběrateli našich materiálů spolupracujeme nejen jako dodavatel, ale především jako odborný konzultant. Vápenné omítkové systémy – sanační i běžné – jsou díky své pojivové bázi ideální k opravám historických, památkově chráněných objektů a historických fasád. U těchto staveb musíme často řešit nejen estetickou stránku věci, ale setkáváme se i s vlhkým a zasoleným zdivem, zatímco cementové sanační omítkové systémy na vlhké zdivo dodáváme pro běžné stavby. Pro opravy betonu vyrábíme polymercementové hmoty.

Na kterých památkově chráněných objektech jste se v souvislosti s jejich obnovou podíleli?
Pokud mám vybrat několik příkladů, rozhodně musím zmínit legendární Fantovu kavárnu v centru Prahy, kam jsme dodávali tónovanou vápennou omítku a tónovaný štuk, dále Šlechtovu restauraci ve Stromovce, kam jsme navrhli komplexní řešení sanace, Strakovu akademii nebo budovu Malostranské besedy. Tam byl sanační systém nanášen na dřevěné rošty, přičemž bylo potřeba využít vlákna pro zpevnění a zabránění vzniku prasklin. Pro opravu hradu Karlštejn jsme zase vyvinuli vysokopevnostní vápennou zdicí maltu. V podstatě by se dalo říct, že každý objekt si žádá jiný přístup a jiný způsob řešení.

V roce 2018 jste pod obchodní značkou Valucem začali vyrábět také ultravysokohodnotný beton známý pod zkratkou UHPC. Jak vypadaly vaše začátky v tomto odvětví a kam jste se od té doby posunuli?
S materiálem Valucem jsme vstoupili na trh po delší vývojové etapě zahrnující optimalizaci řady složek. Výsledkem je materiál s pevností v tlaku 110 až 140 MPa a s takzvanou reziduální pevností třídy B. Již první experimenty ukázaly, že materiál nabízí velké možnosti nejen z hlediska konstrukčního, ale také z hlediska estetického. Konzistence čerstvé směsi se blíží samozhutnitelným hmotám a umožnuje vyplnit jakkoli složitou formu či obtisknout složitě strukturovaný povrch. Lze tak vytvářet nejen komplikované konstrukční tvary, ale i unikátní, esteticky zajímavé formy či umělecká díla. Proto se v současné době vedle klasických konstrukčních řešení věnujeme i oblasti estetických možností materiálu Valucem – tedy jeho probarvování, vytváření různých povrchových struktur a složitějších tvarů. Vedle klasického šedého odstínu dodáváme i bílou variantu, u které nyní také experimentujeme s možností dosáhnout kombinací pigmentů různých barevných odstínů. Odlišných struktur povrchu zase dosahujeme tak, že do vlastní směsi přidáváme různobarevné kamenné drti, které se odhalí až po následné úpravě povrchu například broušením, pískováním nebo třeba pemrlováním. Materiál je schopen obtisknout velmi věrně jakoukoli formu, povrch tedy může být vytvořen i vložením profilovací vložky.

Další oblastí, které se nyní věnujeme, je použití UHPC k opravám a zesilování konstrukcí, a to jak těch vodorovných, jako jsou stropy či mostovky, tak i svislých, jako jsou sloupy nebo stěny. Testujeme vhodné úpravy podkladu – beton, zdivo – a vhodné složení směsi UHPC, aby aplikace byla snadná a výsledné spolupůsobení hmot bylo optimální. Sloupy lze úspěšně „obalit“ dodatečnou vrstvou UHPC, která v konečném důsledku podstatně zvýší jejich únosnost. U prvků vystavených povětrnostním vlivům, jako jsou například dopravní stavby, plní Valucem ještě funkci ochrannou, čímž prodlužuje životnost celé konstrukce.

Vzpomenete si na nějaký konkrétní příklad, kde byl UHPC využit ve spojení s jiným povrchem?
Ano, šlo vlastně o vůbec první využití vysokopevnostního betonu Valucem v praxi, a sice při sanaci nátokové galerie bazénu teplé vody v areálu chemičky ORLEN Unipetrol RPA v Litvínově. Železobetonové bazény byly v provozu nepřetržitě od roku 1973 a doba vyhrazená k provedení díla byla velmi omezená. Veškeré práce musely být realizovány v rámci technologické přestávky zhruba během tří týdnů. Proto byla zvolena technologie čerpaného vysokopevnostního betonu, u něhož se předpokládalo snadné a bezchybné vyplnění poměrně hustě armované dobetonávky, rychlý nárůst pevnosti umožňující posun bednění do další sekce a dlouhodobou odolnost vůči vlivům prostředí a otěru.

Vzhledem k výjimečným vlastnostem UHPC z něj architekti a projektanti navrhují unikátní, tvarově neobvyklé konstrukce, jako jsou třeba pěší lávky, kterým se v tomto vydání INTRA také věnujeme. Vaše firma dodávala UHPC směsi například pro lávku v Žamberku, v Hradci Králové, v Příboře, ve Vrapicích nebo na Štvanickou lávku v Praze. V čem byla konkrétně pro vás práce na jednotlivých projektech specifická?
Na lávce v Žamberku a na Štvanické lávce jsme si v praxi ověřili, že základní směs našeho UHPC lze barevně ladit. Šedou hmotu je možné o několik odstínů ztmavit i zesvětlit. S bílou variantou UHPC se pak otevírá daleko širší škála možností. V případě Štvanické lávky se samozřejmě řešil především její architektonický vzhled a její usazení do daného místa, současně se ale hledal i vhodný barevný odstín použitého materiálu. Bylo prováděno vzorkování s různými dávkami bílého pigmentu tak, aby výsledný povrch nebyl přirozeně matný – jako běžný beton –, ale aby nebyl ani vysloveně lesklý.

U lávky v Žamberku šlo naopak o ztmavování směsi, tak aby se lávka svým odstínem co nejvíce blížila původní betonové konstrukci, která tu stála předtím. Z jejího tvaru totiž architekti při navrhováni nové lávky vycházeli.

Čelili jste v případě některé z lávek nějakým překážkám?
U Štvanické lávky bylo vzhledem k velkému objemu materiálu požadovaného pro výrobu prefabrikovaných dílců v závodě KŠ PREFA ve Štětí nutné pečlivě nastavit logistiku nákupu surovin. Také odvoz vyrobené suché směsi byl organizačně náročný. Týdně bylo nutné vyexpedovat desítky tun hotového materiálu…

Zmiňoval jste, že vedle experimentování s barevností a strukturou UHPC se věnujete také tvarově složitějším aplikacím…
Přesně tak. Jako příklad mohu uvést naši spolupráci se sochařem Adamem Velíškem, který s týmem kolegů (Lukáš Černý, Jakub Goll, Michal Hradil a Martin Malý, pozn. red.) použil Valucem k vytvoření replik soch sokolů na sokolovně ve Volyni v souvislosti se sto padesátým výročím založení České obce sokolské. V rámci tohoto projektu jsme panu Velíškovi mohli být nápomocni v procesu hledání optimálního způsobu, jak plnit tvarově složitou formu. Další jeho realizací z materiálu Valucem je například socha s názvem Prostor pro rodinu, která je aktuálně vystavena u Musea Kampa.

Vzhledem ke všem možnostem, které UHPC přináší, předpokládám, že si tento materiál najde cestu i do dalších odvětví a v těch stávajících bude uplatňován stále více. Jakou představu o jeho budoucnosti máte vy?
Z dosavadního vývoje v Česku vidím budoucnost UHPC celkem pozitivně. Jeho využití se ve světě rozšiřuje zejména v dopravních stavbách. Zajímavé jsou však i aplikace pozemních staveb, kde je požadován určitý speciální tvar nebo design celého objektu. Samostatnou kapitolou je tvorba architektonických a uměleckých děl, kterou jsme již nakousli. Zde UHPC určitě ještě neřekl své poslední slovo a mohl by být více uplatňován i díky nově se objevující technologii 3D tisku.

Jsou podle vás v Česku vhodné podmínky pro to, aby mohl být UHPC uplatňován ve stavebnictví ve stále větší míře?
Pro využití UHPC v České republice se podmínky stále zlepšují. Silnou podporu rozvoje technologie UHPC je možné zaznamenat u výzkumných pracovišť. První metodiky pro výrobu UHPC a navrhování konstrukcí byly vytvořeny v Kloknerově ústav ČVUT v Praze v roce 2015 v rámci výzkumného projektu. Následně skupina odborníků z praxe i akademické sféry sdružených kolem České betonářské společnosti udělala za posledních deset let spoustu práce. Díky jejich spolupráci vznikly v roce 2022 technické podmínky, na jejichž základě je možné projektovat a realizovat díla z UHPC. Dnes tedy existuje základní předpisová základna formou metodik a směrnice. Nyní se pracuje na implementaci do běžných standardů i do oborových předpisů například Ředitelství silnic a dálnic a Správy železnic, aby tyto instituce měly podmínky k využívání tohoto moderního materiálu k dispozici.

S kolika odběrateli aktuálně spolupracujete?
V současnosti dodáváme směsi relativně úzkému okruhu firem, což je dáno tím, že s nimi spolupracujeme na každém jednotlivém projektu. Nekončí to pro nás tím, že jim směs dodáme, ale řešíme s nimi všechny otázky, které souvisejí s jejím použitím – tedy vhodnou konzistenci, obsah přidaných vláken, rozsah potřebných zkoušek jak čerstvé, tak zatvrdlé směsi a mnoho dalšího. Jde nám více o kvalitu než kvantitu.

Máte nějaký cíl, kterému byste se v souvislosti s vývojem UHPC chtěli přiblížit?
Z mého pohledu je to myslím celkem jednoduché. Chtěl bych, abychom byli významným a kompetentním partnerem v oblasti dodávání a spolupráce na aplikacích UHPC v Česku.

PREMIX servis
www.premixservis.cz