Marek Obtulovič završuje pětiletku zkušeností z práce ve Vietnamu. Společně se svou ženou Mai Lan Chi založili v Hanoji kancelář ODDO architects a na konci této etapy je čeká opravdu velký projekt.

Chtě nechtě se zabývám myšlenkou, co vás přivedlo do Vietnamu. Něco jiného je jednotlivá zakázka a něco jiného založit si tam praxi.
S manželkou, též architektkou, jsme pracovali na několika místech v Evropě, ale chtěli jsme vidět a zakusit i jiný kulturní kontext než evropský. Říkali jsme si, že nás může naučit něco nového, nabídnout nám odlišný pohled na věc. Původně jsme přemýšleli buď o Singapuru, nebo o Vietnamu. Nakonec jsme zvolili Vietnam, jelikož moje manželka má babičku v Hanoji. Usoudili jsme, že začátky tak budou o něco jednodušší.

Podařilo se nám získat práci v ateliéru Võ Trọng Nghĩa Architects (VTN, pozn. red.), kde jsme pracovali tři roky. Byla to výborná, byť náročná zkušenost. Měli jsme možnost podílet se na množství projektů v různých klimatických pásmech. VTN nám dali po určitě době důvěru a stali se z nás vedoucí architekti. Měli jsme odpovědnost za několik staveb a tým lidí. Za to jsme jim nesmírně vděční, jelikož z téhle zkušenosti čerpáme dodnes.

O jakém období hovoříme?
Momentálně jsme ve Vietnamu už pět roků. Po zkušenosti v ateliéru VTN jsme si v Hanoji před dvěma roky založili vlastní studio s názvem ODDO architects, protože jsme cítili, že je na čase věnovat se vlastní praxi.

Nabízí se otázka, jak si na tom stojí představy vůči realitě.
Poprvé jsme byli ve Vietnamu na skok už před sedmi lety, takže nějakou malou představu, jak věci fungují, jsme měli. Samozřejmě že jsme zažili plno kulturních „šoků“ a stále je zažíváme. V mnoha ohledech zde nefunguje racionální přístup či selský rozum jako v Evropě, takže je někdy těžké problém pochopit. Obzvlášť na stavbě to je velký boj. Hodně velký boj…

Osvětlete trochu sociální a politické pozadí vietnamské společnosti. Zde panuje pravděpodobně zjednodušující pohled, že jde o postkomunistickou zemi s kapitalistickou tváří.
Potkáváme se s širokou řadou lidí, takže jsme dennodenně v kontaktu s místními, máme i výborné zdejší kamarády. Stojím teď tedy před otázkou, jakou zvolit odpověď, zda diplomatickou, či neformální. Možná budu zabíhat příliš do detailů, ale vysvětlit to jednoduše zcela nelze. Vietnam je jednou z opravdu rychle se rozvíjejících asijských zemí, což má ale silný dopad na tradiční společnost a změny jejích hodnot až do úrovně místních komunit. Vietnam je sice zemí papírově komunistickou s jednou politickou partají, ale ve skutečnosti tady funguje hodně extrémní kapitalismus a šedá ekonomika. Lidé ve městech rychle bohatnou, ale často nemají kapacitu ani vzdělání na to, aby se s tímto jevem vypořádali. Je zde stále obrovská propast mezi bohatými a chudými. Trh je opravdu velký, Vietnam má přibližně devadesát milionů obyvatel. Města Saigon a Hanoj brzo dosáhnou dvaceti milionů. Historicky byl Vietnam vždy založen na rodině a komunitě. Většina obyvatel žila zemědělským způsobem na venkově. Bohužel dneska se to rychle mění a lidé se stěhují do velkoměst. Společnost taky není nábožensky založená jako například v Thajsku, to znamená, že lidem chybí silné směrodatné hodnoty. Bohužel často pozorujeme, že tradiční kulturní vazby, které držely či ještě nějak drží, se rychle rozpadají. V tom vidím velké společenské riziko. Obzvlášť pro mladé lidi, kteří jsou ovlivněni tendenčními komerčními médii. Tento kulturní a společenský konflikt je o hodně výraznější než v České republice.

Každopádně Vietnam je krásná země s příjemnými lidmi především na venkově. Připomínat a vštěpovat mladým lidem kulturní a historické bohatství jejich společnosti stojí za to. Možná to zní divně, ale my jako cizinci zohledňujeme v našich návrzích místní kulturní kontext častokrát více než vietnamští architekti. Chceme koncepčně navázat na bohaté kulturní a přírodní hodnoty, které byly přerušeny válkami či politickým systémem.

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?