Silo tehdejší společnosti Basler Lagerhausgesellschaft bylo postaveno podle plánů basilejského architekta Rudolfa Sandreutera v roce 1912 na pozemcích bývalého nákladového nádraží. Silo bývalo jedním z nejdůležitějších skladovacích míst pro všechny druhy sypkého zboží, jako je obilí, rýže nebo kakaové boby. Dnes se budova nachází uprostřed nově vznikající čtvrti Erlenmatt na pravém břehu Rýna v centrální městské části zvané Malá Basilej.

Architekti měli za úkol vytvořit místo s pestrou nabídkou aktivit. Nové funkce objektu se měly logicky doplňovat. Program zahrnoval cenově dostupné ateliéry a studia pro lidi pracující v kulturním odvětví a pro malé a začínající podnikatele, restauraci a hostel. Původně samostatně stojící budova sila je nyní integrována do řady domů stojících podél ulice Signalstrasse. Zrekonstruovaný objekt těsně sousedí se studentským domem a rezidencí pro umělce. Návrh musel již od začátku splňovat tři základní požadavky: eliminovat hluk z nedaleké dálnice, splňovat náročné energetické požadavky a klást důraz na trvale udržitelnou výstavbu a logicky přizpůsobit vnitřní prostorovou organizaci domu nové funkci.

Silo v Erlenmattu bylo jednou z prvních železobetonových staveb ve Švýcarsku. Architekti se proto rozhodli v největší možné míře zachovat nosnou konstrukci a tím podpořit místního genia loci. Již při vstupu do budovy lze spatřit charakteristické násypné trychtýře odkazující k původní funkci budovy a představující zajímavý detail.

Během rekonstrukce byly původně převýšené prostory sila rozděleny dvěma stropními deskami, čímž vznikl suterén, přízemí, první patro a podkroví. Pokoje hostelu se nacházejí v prvním patře a v podkroví na straně fasády přiléhající k ulici. Na jihozápadní straně, směřující do dvora, jsou v prvním patře a podkroví ateliéry. Kanceláře v přízemí jsou orientovány do ulice a restaurace se svými velkorysými okny otevírá do dvora. Do fasády byla oproti původnímu stavu vyříznuta velké kruhová okna. Ta mají zajišťovat především denní světlo a poskytovat výhled.

Vedle dvou betonových desek bylo nutné vybudovat dvě nová schodišťová jádra, která celou konstrukci ztužují a díky nimž plní budova předepsané normy protipožární ochrany. Za tímto účelem byly demontovány dva násypné trychrýře v čelech domu. Jinak se podařilo nosnou železobetonovou strukturu udržet v původním stavu bez větších zásahů.

Otázky pro Michaela Zinka

Hlavním cílem rekonstrukce bylo zachovat industriálního ducha místa. Dovolila vám konstrukce a typologie budovy vše, co jste potřebovali? Museli jste někde udělat kompromis?
Ne, v celkovém měřítku návrhu nebyly žádné kompromisy potřeba.

Jaký průměr mají kruhová otvíravá okna? Jak náročné je jejich otevírání?
Kruhová ocelová okna byla speciálně vyvinuta pro tento projekt. V průměru mají 2,6 metru a každé váží okolo tisíce kilogramů. Jde o trojité zasklení o celkové tloušťce 58 milimetrů. A snadná otevíratelnost byla zásadní podmínkou.

Prošel objekt sila v rámci rekonstrukce i zateplením fasády?
Museli jsme splnit předepsané energetické standardy. Z právního hlediska je ve Švýcarsku konverze budovy posuzována stejně jako novostavba. To je jeden z důvodů, proč jsme ze stávajícího objektu zachovali pouze nosnou konstrukci a fasádu postavili znovu. Konkrétně z betonu s velmi dobrými izolačními vlastnostmi, který osciluje v tloušťce od 365 do 500 milimetrů. Stejně tak betonová střecha dostala novou izolační nástavbu s oplechováním.

Objekt stojí v těsné blízkosti dálnice. Jak velký problém představovalo zatížení dopravním hlukem?
S hlukovou zátěží jsme se museli vypořádat. Vzhledem k návrhu hostelových pokojů to byl zásadní bod projektu. Požadavky na kvalitní zasklení byly veliké. Okna v pokojích jsou neotvíravá a místnosti jsou větrané vzduchotechnikou.