Projekt řeší druhou etapu konverze areálu bývalé keramičky v Kravsku. Původně barokní objekt byl vystavěn jako zájezdní hostinec na trase Praha–Vídeň. V druhé půli 19. století byl transformován ve věhlasnou keramickou továrnu a doplněn o nové stavby. Výroba zde fungovala ještě nějaký čas po sametové revoluci, brzy ji však stihl osud mnoha jiných zastaralých průmyslových provozů – výroba byla ukončena, areál měnil majitele a dlouhodobě chátral. Současní vlastníci, kteří z Kravska pocházejí, objekt přestavují pro zážitkovou turistiku.

Konstrukce

Jde o původní utilitární sklad sádrových forem. Objekt má podlouhlý půdorys v poměru 1 : 8 a tři podlaží. Zaklenuté sklepy jsou z jihu zapuštěny do svahu. Přízemí je zděné, druhé podlaží je dřevostavba. Zdivo je částečně vystavěno ze starých sádrových forem, které se používaly k odlévání keramiky, což pro stavbu není příliš vhodný materiál. Je důkazem, že se v historii recyklovalo a stavělo z toho, co bylo zrovna po ruce.

Konverze

Konverze staveb pro nový účel vyžadují větší míru zásahů než jednoduchá rekonstrukce. Projekt řeší proměnu bývalého skladu v ubytovací zařízení. Podlouhlý tvar umožnil „nasekat“ dispozici na jednotlivé pokoje jako salám. Vzhledem k útlosti domu (necelých šest metrů) nebylo možné vestavět komunikaci dovnitř, zvláště ve druhém podlaží by to znamenalo výrazný zásah do dochovaných konstrukcí. Autoři se proto rozhodli přistavět samostatnou pavlač, která obslouží horní pokoje a spodním vytvoří díky hustému laťování z jižní strany žádoucí zápraží. Pavlač je sestavena z dubového řeziva druhé jakosti, jež mělo původně sloužit jako palivo.

Pokoje v přízemí mají vybourané parapety, díky čemuž je možné do nich vstoupit přímo ze zápraží. Směrem na sever jsou ponechány ocelové rámy bývalých továrních oken. Nová okna jsou až za nimi. Rámy tvoří mříž, která funguje jako bariéra proti pádu, protože okna mají nízký parapet. Zároveň ponechávají otvorům jejich původní dělení. Stavba je vinou tlaku svahu zvlněná. Byla proto doplněna o několik opěrných pilířů k severní fasádě, aby byla stabilizována. V pokojích v přízemí je ale možné číst výrazné naklonění zdí, až se jeden musí přidržet, aby nezavrávoral.

Autoři konverze usilovali o maximální zachování autenticity stavby, což je ve druhém podlaží donutilo stavbu izolovat zevnitř. Díky tomu zůstala na místě původní dřevěná opršelá fasáda, která je kupodivu stále „zdravá“. Ve výrazu se tudíž dům příliš nezměnil, krov si zachoval konstrukční logiku. Nejvýraznější proměnu prodělal východní štít budovy, jenž je celý prosklený a díky tomu poskytuje daleké výhledy do krajiny.

Interiér

Pokoje v přízemí jsou jednoduché bílé prostory. Koupelny jsou odděleny ocelovými rámy s matným zasklením, díky čemuž jsou dobře prosvětleny. Jako stínidla svítidel byly použity keramické výrobky, které se na místě našly. Pokojům v patře dodávají autenticitu přiznané trámy plných vazeb a původní fošny, jež byly rozebrány a použity jako nová podlaha.

To vše doplňují sádrové formy, které budou využívány jako stolky nebo čistě jako objekty estetického zájmu. Formy, jež zde původně byly uskladněny, tedy v redukovaném počtu zůstávají na svém místě.

Otázky pro Jana Horu

Jak byste několika větami vysvětlil vaše vnímání pojmů konverze versus rekonstrukce?
Konverze znamená přenastavení smyslu celé budovy. Při rekonstrukci jde často jen o aktualizaci domu pro současný životní standard, ale jeho účel zůstává nezměněný. Konverze znamená dramatický „plot twist“ v příběhu domu. Adaptace pro nový účel často ústí v nekonvenční řešení a produkuje místa konfliktů, která je třeba integrovat do jednoho celku. Právě tohle otevření možností a současně jejich omezení je pro architekta na celé práci to nejzábavnější. Konverze nás baví.

Co konkrétně to znamenalo pro vaši práci v sádrovně?
Vstoupili jsme do jednotného dlouhého prostoru, který bylo nezbytné rozdělit. Přišli jsme tedy částečně o kvalitu původní stavby. Konstrukční logika ale zůstala zachována, možnosti jiné potenciální adaptace v budoucnu jsou stále otevřené. Nový program nás donutil přistavět pavlač, která je s domem spojena jen v několika bodech a vytváří zase úplně novou pobytovou kvalitu.

Na severní straně vzniklo nové přístupové červené schodiště. Proč jste se rozhodli pro barvu?
Schodiště i přilehlá rampa jsou samostatné betonové monolity. Je to vstup do areálu ze směru, kudy se tam nikdy nevstupovalo, domy zde tvořily souvislou uzavřenou hradbu. Bylo tedy potřeba prorazit nové otvory a překonat převýšení. Chtěli jsme, aby objekty měly své vlastní plastické kvality a bylo zřejmé, že jsou přidané. Červený beton byl použitý proto, že schodiště více vytrhává z režimu očekávaného. Šedá je pro beton přirozená, proto by zde působila mnohem nenápadněji. My jsme ale chtěli upozornit: „Tady je vstup, sem se dívejte, sem směřujte své kroky.“

Jakým způsobem jste vestavěli opěrné pilíře v severní fasádě?
Dům je směrem k severu výrazně vykloněný. Přestože se nezdálo, že pohyb pokračuje, přebudování na nový účel vyžadovalo trvalé řešení. Několik pilířů už na západním konci bylo, proto se jevilo jako nejjednodušší doplnit je po celé délce domu. Určitě to šlo řešit i skrytě a složitěji, ale vlastně se nám i líbilo, že dům bude stabilní i vizuálně.

Konstrukčně jde o recyklované cihly z bouraných objektů, které byly použity jako ztracené bednění a následně vylity betonem.