Rekonstrukce vily na Vinohradech

Objekt, přístupný z ulic Benešovská a Bratří Čapků, byl ve velmi špatném stavu – stěží vyhovoval současným nárokům na dispoziční řešení, komfort a technologie. Vila původně sloužila jedné rodině, čemuž odpovídalo funkční uspořádání čtyř podlaží. Přáním investora bylo vytvořit samostatné byty také v suterénu a podkroví. Protože původní dřevěné schodiště propojuje pouze přízemí a patro, vložili architekti do severovýchodního rohu domu nové samostatné schodiště ústící pouze v podkroví.

Suterénní byt je oproti původnímu stavu přisvětlen novým anglickým dvorkem a na něj navazujícími nově vloženými okny. Přístupný je jak přímo z jižní zahrady, tak i po schodišti ze severní zahrady na úrovni přízemí.

Na rozdíl od suterénu a podkroví, kde byly dispoziční změny zásadní, nebylo v přízemí a patře nutné přistupovat k tolika změnám. Počet i velikost místností zůstaly obdobné, došlo pouze k doplnění koupelen a zázemí. Obývací pokoj a kuchyně hlavního bytu jsou odděleny příčkou s původními posuvnými dveřmi, navazujícími na skříň s vitrínami. Celá tato sestava byla zachována a prošla důkladnou renovací. Podobně autoři rekonstrukce přistoupili k vnitřním dveřím, které sice nebylo možné restaurovat, byly ale vyrobeny jejich přesné kopie.

Vnitřní schodiště hlavního bytu bylo zbaveno dřevomorky, zrenovováno a ponecháno na svém místě u převýšeného okna, které směřuje do zahrady a vnáší do interiéru západní světlo.

Exteriér

Původní garáž zapuštěná v terénním zlomu nevyhovovala staticky ani velikostně, a proto ji nahradila větší železobetonová konstrukce. Ta zároveň slouží jako opora pro zahradu, která na střechu garáže přechází. Garáž a zahrada jsou pro větší pohodlí propojeny výtahem na úrovni přízemí.

Pro exteriér vily byly typické plochy z betonových cihel, z nichž je kompletně zrealizována fasáda novostavby garáže. Na samotné vile byly původní cihly ve velmi špatném stavu a jejich obnova byla nereálná. Po konzultaci s památkáři zakryli architekti původní cihly novou, dvoucentimetrovou vrstvou cihelných pásků řezaných na místě z celých betonových cihel.

Ostatní materiály v exteriéru se rovněž přibližují původnímu vzhledu – ať už jde o hrubou okrovou omítku, nebo o skládanou střešní krytinu z tradičních bobrovek. Okna byla vyrobena nově, s původním dělením tabulí, avšak opatřena izolačními skly. Na jižní fasádě je doplňují kopie původních dřevěných předokenních rolet.

Investorův požadavek na přístavbu místnosti nad původní terasu byl předmětem mnoha diskuzí. Výsledné řešení nenápadně doplňuje stávající strukturu, přesto několik detailů napovídá, že jde o novodobý zásah – například vynechání korunní římsy či zapuštěný výstup na střechu nástavby v úrovni podkroví.

Dialog starého a nového

Při studiu původního stavu a během odkrývání historických vrstev při bouracích pracích fascinovala architekty nutnost propojit staré a nové prvky. Objekt byl v natolik špatném stavu, že v interiéru bylo možné zachovat jen minimum. To zároveň přineslo možnost sem citlivě vložit nové prvky. Veškerý vestavěný nábytek byl navržen autory z Atelieru Hajný tak, aby působil moderně a nadčasově, ale s odkazem na historii domu a poctivé řemeslo. Tmavé plochy jsou potaženy mořenou dubovou dýhou, zapuštěné úchytky jsou ručně opracované z dubového masivu. Součástí návrhu je i výběr volně stojícího nábytku od firmy Modernista, která se specializuje na přesné repliky českého kubistického, funkcionalistického a artdecového nábytku.

Dialog starého a nového se promítá do mnoha vrstev návrhu – od typu parket a historických okenních profilů s izolačními skly přes tradiční barvu slonové kosti na vestavěném nábytku až po ukrytí podlahového teplovodního vytápění napojeného na tepelné čerpadlo země–voda. Pod garáží jsou umístěny dva vrty o hloubce 200 metrů.