Při pohledu zvenku je vztah budovy s okolím zřejmý. Stavba je úzce propojena s prostředím radlického údolí, které má zcela unikátní přírodní charakter. Je koncipována jako klastr nízkých pavilonů zapuštěných do svahu.

Střechy pavilonů, na nichž jsou zahrady, terasovitě sestupují po svahu údolí, jsou k němu přimknuty a stávají se jeho součástí. Takové řešení je vůči krajině pokorné, ale zároveň umožňuje ji v transformované podobě intenzivně užívat. Díky tomu, že na střechách budovy nejsou žádné technologie (jsou v suterénu), je možné maximálně střechy využít právě pro pobytové zahrady, do kterých jsou zakomponovány alternativní pracovní prostory. Místní vegetace střechy stíní, ty se nerozpalují a nevytváří se tak typicky městský tepelný ostrov. Vegetační souvrství zadržuje vodu v území a zároveň zásobuje vegetaci vodou.

Charakter vnitřních prostorů je odstupňován – od poloveřejného v hlavní dvoraně v jádru budovy přes dílčí polosoukromá centra v halách krajních pavilonů až ke zcela klidným soukromým místům s trvalými pracovišti, jež se nacházejí po obvodu budovy. Vnitřní prostory jsou organizovány ve fraktálových sestavách. Jejich skladba se v budově hierarchicky opakuje, s dílčími specifickými odchylkami.

Rozvrh venkovních pracovních zón na střešních zahradách autoři koncipovali analogicky ke skladbě interiéru. Terén střešních zahrad a kompozice výsadeb byly tvarovány tak, aby zde budoucí vegetace vytvořila soubor více či méně uzavřených či otevřených prostorů rozdílných velikostí a vznikla tak oblast zahradních místností pod širým nebem. Mohou se zde konat větší společná jednání či dílčí konzultace, jsou tu i zákoutí pro individuální práci.

V centru pozornosti stál po celou dobu záměr propojit prostory zevnitř ven a naopak. Nikoli pouze proto, aby vnitřní a venkovní pracovní plochy byly na stejné výškové úrovni a byly tak jednoduše přístupné, ale také proto, aby budova byla transparentní, neuzavřená vnitřními příčkami, aby skrz ni bylo vidět a aby krajina domem procházela.

Železobetonové stropní desky jsou nejen zásadním konstrukčním prvkem, ale díky jejich tepelné aktivaci slouží i jako sálavé systémy pro vytápění a chlazení (BKT). Díky jejich akumulační schopnosti a tepelné setrvačnosti s malým tepelným spádem jde o výhodný systém. Energie pro toto vytápění a chlazení je získávána tepelnými čerpadly ze soustavy zemních vrtů, v budově není konvenční kotelna. Díky automatickému systému otvíravých částí fasády lze vnitřní spojitý otevřený prostor po většinu roku přirozeně větrat příčně či vertikálně díky komínovému efektu. Budova byla certifikována v úrovni LEED Platinum v komplexní kategorii NEW CONSTRUCTION.

Otázky pro Marka a Štěpána Chalupovy

Kolikrát jste se dívali na stavbu Josefa Pleskota pro ČSOB stojící v těsné blízkosti a kolikrát jste si říkali: „Na tohle musíme navázat a naopak tohle uděláme jinak“?
Marek Chalupa: Vztah, na který se ptáte, se váže především k lokalitám, kde obě budovy stojí. Místo na svahu pod Dívčími hrady má jiný charakter než dno údolí, a to i přesto, že jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čarou pouze zhruba sto metrů. Horní objekt se zapojuje do reliéfu krajiny. Sledovali jsme také měřítko navrhované budovy, a proto je náš projekt souborem menších pavilonů s velkým formátem rámovaných oken. Řešení objektu na svahu pod Dívčími hrady, který bude součástí krajiny, se nám od začátku zdálo jako vhodné pojetí. V návaznosti na to tak vznikla úvaha o přístupu k řešení vnitřního prostoru jako k jakési vnitřní krajině.

Toto uspořádání silně ovlivňuje pocit, s jakým se bude člověku uvnitř pracovat. Představovali jste si při navrhování různých zón, jak tam sedíte jako zaměstnanci? Do čeho se tyto úvahy promítly nejvíce?
Štěpán Chalupa: Cílili jsme na to, aby namísto pouhých uniformních řad stolů v halovém prostoru, byť stále v jednom spojitém prostoru, vznikla pestrá diferencovaná škála podprostorů s různými charaktery, měřítky, akustickými a světelnými vlastnostmi a podobně. Od poloveřejného prostoru kvazi náměstí v centru budovy s neformálním prostředím pro schůzky a společné porady či individuální práci přes polosoukromá dílčí centra v halách krajních pavilonů až po zcela klidné prostory s trvalými pracovními místy. Výsledkem je jakási vnitřní rozlehlá strukturovaná krajina s jedním spojitým, i když členitým prostorem. Je to vyjádření názoru, jak strukturálně organizovat budovu o velikosti malého městečka s jedním hlavním centrem, několika dílčími centry a řadou rozdílných typů pracovních prostorů i za pomoci urbanistických nástrojů.

Považujete trend zelených obytných střech na administrativních budovách za nevyhnutelný a hodí se všude?
Štěpán Chalupa: Na pomezí přírodní a městské krajiny, jako v případě nové budovy banky ČSOB v Radlicích, to považujeme za možné, byť pionýrské. Pro budovy v centrech měst je to ve většině případů vzhledem k charakteru prostředí neadekvátní, působí to nepatřičně a zůstává to spíše módní dekorací.

V čem spočíval největší kompromis, k němuž jste přistoupili takříkajíc se skřípěním zubů, a ve kterém segmentu stavby do sebe zadání a vaše představa naopak zapadly dokonale?
Marek Chalupa: Celý proces byl díky aranžmá projektu neustálým hledáním řešení, která jsou uživatelsky vhodná, realizačně nejjednodušší a v rámci udržení celistvosti architektonického návrhu přijatelná.

Obsahuje parter také nějaké obchody či služby, respektive v jaké nejbližší vzdálenosti tyto instituce leží?
Štěpán Chalupa: Pro banku jsme připravili rozvahy o konstituování chybějícího centra Radlic a jejich možném rozvoji. Vyvážené rozvinutí této lokality není myslitelné bez jeho vzniku, bez obytných domů a budov s občanskou vybaveností. S tím souvisí i potřeba realizace přímého výstupu z budoucího náměstí a z vestibulu metra na svah, který vnímáme jako podmiňující investici k rozvoji lokality. Návrhy existují…