Obnova a přístavba Červeného kostela

Objekt kostela se nacházel ve velmi špatném stavu. Bylo nutné zpevnit jeho základy, provést sanaci vlhkého a zasoleného zdiva, opravit poničené omítky a štuky a vyčistit a doplnit fasádní obklad. Kompletně se prováděly nové podlahy a veškerá souvrství pod nimi až na úroveň terénu. Jedním z největších zásahů byla oprava střechy. Krov byl kvůli zatékání rozsáhle poškozen a hrozilo jeho zřícení, proto došlo k jeho výměně s maximální snahou o navrácení původních, nepoškozených prvků. Novodobá krytina z falcovaných plechů byla nahrazena čtvercovými měděnými šablonami ve formátu původní krytiny. Dekorativní prvky střechy, které se nezachovaly, nahradily soudobé artefakty z dílny olomouckého sochaře Jana Dostála.

Kostel má nově plnit úlohu komorního koncertního nebo divadelního sálu, má být prostorem pro veřejná čtení, přednášky, výstavy a podobně. Jednou z funkcí definovaných v zadání je i informační centrum kraje a vědecké knihovny. To si však žádalo i nutné provozní zázemí, což nebylo možné řešit v původních prostorách stavby. Aby se architekti vyhnuli nevhodným zásahům do objektu kostela, rozhodli se doplnit ho o novou hmotu, která by na sebe vzala břemeno provozního a sociálního zázemí. Ta je umístěna mezi hlavní lodí kostela a objektem ředitelství knihovny. Vytváří tak jejich spojnici i společný vstupní prostor s recepcí a kavárnou. Přístavba respektuje uliční čáru Bezručovy ulice a udržuje si dostatečný odstup od obou stávajících staveb.

Krystalická hmota nového objektu reaguje na neogotickou formu Červeného kostela. Rovněž půdorysná stopa nové části vychází z jeho půdorysného členění. Půdorys je výřezem části podlahy kostela a je vysunutý mimo původní platformu. Fasády i střecha objektu jsou provedeny z černého hliníkového sendvičového plechu.

Nové moderní přístavbě dominuje recepce s menší kavárnou, jež je zhotovena z betonu v jemném růžovém odstínu a navazuje na další betonové povrchy, jako je podlaha, nábytek a stěny. Velké betonové a skleněné plochy dávají vyniknout rozsáhlé dekorativní stěně vyplněné starými knihami otočenými hřbety dozadu a výrazným závěsným svítidlům z barevného skla. Skleněné objekty se vznášejí na robustních nylonových lanech nad hlavami návštěvníků a při správném úhlu odrážejí přilehlou ulici nebo budovu starého kostela. Společně tak objímají a definují celý interiér.

Podstatnou změnou, kterou návrh přinesl, je také otevření významné části okolního prostoru kostela, který byl dříve oplocen. Odstraněním oplocení došlo k vytvoření veřejně přístupné piazzetty, jež je doplněna o mobiliář a také o novou kultivovanou zeleň.