Západobrabantská vodní obranná linie pocházející ze sedmnáctého století je tvořena řadou pevností a měst včetně terénních valů a říčních koryt. Tato záplavová území měla sloužit během válek proti Francouzům a Španělům k znesnadnění přístupu útočníka k dobývaným objektům. V devatenáctém století se sice celý systém rozpadl a zanikl, nicméně v nedávné době bylo rozhodnuto o jeho částečné obnově. Kompletní areál by se měl stát nejen součástí sítě cyklistických a turistických stezek, ale měl by sloužit i jako památník historickým událostem. Zadání bylo zdánlivě paradoxní: navrhnout most přes ochranný příkop směrem k pevnosti Fort de Roovere, odkud se předpokládal vpád nepřítele. Architekti důvtipně navrhli neviditelný most, který pečlivě kopíruje tvar příkopu jako zákop, a tím tak ladí se siluetou krajiny. Tato drobná inženýrská stavba, nebo spíše umělecká intervence, není zdálky vidět. Vodní hladina se těsně přimyká k okrajům dřevěného mostu. Teprve při pohledu zblízka se hladina v úzkém pruhu rozestoupí, a návštěvník tak může stejně jako kdysi Mojžíš projít vodou suchou nohou.

Otázky pro Ada Kila

Ve své architektonické praxi se často věnujete tématu vody. Má to co do činění s tím, že pocházíte z Nizozemska?
Samozřejmě. V Nizozemsku se musíme s vodou potýkat každý den, polovina naší země je pod úrovní moře. Jako místní architekti cítíme zodpovědnost za tento problém.

Jak u projektu Mojžíšova mostu řešíte zvedání vodní hladiny?
Vyřešili jsme to malým trojúhelníkovým přepadem na konci příkopu. Pokud hladina vody stoupá, přetéká přes přepad, a ne přes most. Pro případ silných dešťů je pod mostem navrženo zařízení, které vodu přečerpá. V zimě most zaplavujeme, abychom zabránili jeho prasknutí pod tlakem ledu.